Autor: sdruzeniKS

Rubriky
AKTUALITY

Mezinárodní spolupráce míří na částice vznikající při brzdění automobilů

Odborníci z CEET, VŠB-TUO a Sakarya University testují inovativní materiály pro brzdy. Společně hledají cestu, jak vylepšit brzdné parametry a sníží vliv na prostředí.

Vědci z Centra nanotechnologií CEET uspořádali ve svých laboratořích experimentální workshop zaměřený na frikční vlastnosti automobilových brzdových kotoučů a výzkum částic vznikajících při jejich provozu. Do výzkumu se zapojili také odborníci z Fakulty materiálově-technologické VŠB-TUO a partnerské Sakarya University v Turecku. Cílem mezinárodní spolupráce je vývoj a testování nových materiálů, které automobilovému průmyslu pomohou snižovat emise částic z brzd a reagovat na přísné limity chystané normy Euro 7.

Workshop, který se konal v rámci výzkumných aktivit projektu MATUR (Materiály a technologie pro udržitelný rozvoj), řeší na vysoce aktuální problém současné dopravy. Zatímco emise z výfukových plynů se dlouhodobě daří snižovat, otěry z brzd a pneumatik představují pro kvalitu ovzduší ve městech stále významnější problém.

„Brzdění není pouze otázkou toho, zda automobil bezpečně zastaví. Při tomto procesu vznikají také částice, které se uvolňují přímo do ovzduší v ulicích, kde je lidé mohou vdechovat,“ vysvětluje Bohumír Strnadel, hlavní řešitel projektu MATUR. Brzdový systém při provozu uvolňuje částice nejrůznějších velikostí a složení. Mohou obsahovat kovy, jejich sloučeniny i organické látky. Zatímco větší částice jsou viditelné pouhým okem, velmi malé částice mohou ve vzduchu setrvávat a představovat zdravotní riziko. Množství i charakter vznikajících částic přitom ovlivňuje řada faktorů jako například rychlost vozidla, přítlačná síla nebo intenzita brzdění.

Spolupráce s tureckou Sakarya University přináší nejen nové pohledy, ale především zcela nové typy testovaných materiálů. Tamní vědci se dlouhodobě zabývají vývojem nových materiálů a povrchových úprav brzdových kotoučů. Přičemž jedním z hlavních cílů je zvýšit jejich odolnost proti opotřebení a současně omezit množství částic vznikajících při brzdění.

„Automobilový průmysl se musí připravit na stále přísnější požadavky na emise částic z brzdových systémů. Pomocí technik laserového nanášení se proto snažíme vytvořit na povrchu brzdových kotoučů speciální kompozitní vrstvy. Pokrýváme je například niklem, titanem, karbidem titanu, oxidem hlinitým či nerezovou ocelí s přídavkem keramických částic. Dosavadní laboratorní výsledky jsou velmi dobré,“ uvádí Hakum Akbulut ze Sakarya University. Právě takto upravený disk turečtí vědci přivezli s sebou na workshop, aby jej mohli s kolegy společně testovat na dynanometru. Jedná se o vzorek, který jim v rámci spolupráce poskytla společnost Ford Otomotiv Sanayi A.Ş. Měření a testování brzdných procesů je technologicky i analyticky nesmírně náročné. Během brzdění vznikají na dynamometrech vysoké rychlosti i teploty a emitované částice mají různé velikosti.

„Stanovení parametrů, jako jsou rychlost, přítlačná síla nebo chemické a strukturní složení brzdových kotoučů a brzdových destiček, je velmi náročná problematika. Právě proto je pro nás důležitá spolupráce s dalšími výzkumnými pracovišti a porovnávání výsledků z různých laboratoří,“ dodává Bohumír Strnadel.

V rámci výzkumu Fakulta materiálově-technologická zkoumá frikční vlastnosti a má na starosti odběr prachu, zatímco Centrum nanotechnologií provádí pokročilou materiálovou charakterizaci těchto otěrů. „Hodnocení povrchů brzd (tzv. frikční vrstvy) a otěru z brzd se laboratoře Centra nanotechnologií věnují již několik dekád,“ vysvětluje Gabriela Kratošová z CNT. „Díky prvotřídnímu instrumentálnímu vybavení našeho pracoviště jsme schopni pomocí elektronové mikroskopie hodnotit povrchy a částice a také zkoumat jejich chemické a strukturní složení s využitím spektroskopických a difrakčních metod.“

Společný výzkum Centra nanotechnologií CEET, Fakulty materiálově-technologické VŠB-TUO a Sakarya University přináší konkrétní řešení pro praxi i nadcházející legislativní změny. Poznatky získané díky projektu MATUR a testování na špičkových dynamometrech tak mají obrovský potenciál pro reálné využití v automobilovém průmyslu.

 

ZDROJ + FOTO

 

Rubriky
AKTUALITY

Konec autovraků jako černé díry. Nová pravidla EU mění životní cyklus vozidel

Evropská unie po třech letech vyjednávání schválila nová pravidla pro oběhovost vozidel a nakládání s auty po skončení jejich životnosti. Výrobci budou muset více myslet na recyklovatelnost už při návrhu vozidla, používat stanovený podíl recyklovaných materiálů a převzít větší odpovědnost za autovraky. Nová pravidla zároveň zpřísní kontrolu ojetých vozidel vyvážených mimo EU.

Nové nařízení zasáhne prakticky celý životní cyklus automobilu – od jeho konstrukce přes použití recyklovaných materiálů až po okamžik, kdy se z ojetého vozu stane autovrak. Výrobci budou muset zajistit vyšší podíl recyklovaných plastů a postupně také dalších materiálů, například oceli a hliníku. Součástí nového systému bude také jednotné ověřování recyklovatelnosti a připravovaný digitální pas oběhovosti, který má usnadnit informace o materiálovém složení a demontáži vozidel.

Významná část nových pravidel míří také na autovraky, které dnes mizí mimo oficiální systém. Unie chce zabránit tomu, aby vozidla nevhodná k provozu končila na černých vrakovištích nebo byla vyvážena do třetích zemí pod označením ojetého vozu. Výrobci navíc ponesou finanční odpovědnost za sběr a zpracování vozidel po skončení jejich životnosti. 


ZDROJ + FOTO

Rubriky
AKTUALITY

Osmdesátiletý provoz českých jaderných elektráren: digitalizace a desítky technologických inovací

Rozsáhlé digitální aplikace a modely, on-line diagnostika a řízení, umělá inteligence, automatizované kontroly, robotické technologie, 3D tisk nebo nové metody oprav a renovací materiálů. Využívání špičkových technologií je jedním ze základů dlouhodobého bezpečného a efektivního provozu Dukovan a Temelína. Každý rok v souvislosti s dlouhodobým provozem zavádí ČEZ více než 20 technologických novinek.

Útlum výroby elektřiny v uhelných elektrárnách, rozvoj datových center a umělé inteligence, elektrifikace dopravy nebo modernizace průmyslu. I kvůli tomuto výhledu dál roste význam stabilních bezemisních zdrojů, zahrnujících jak připravované nové jaderné zdroje, tak i dlouhodobý provoz stávajících jaderných elektráren Dukovany a Temelín. U nich teď ČEZ oznámil záměr provozovat je až 80 let. „Až osmdesátiletý provoz jaderných elektráren není jednorázové rozhodnutí. Je to výsledek dlouhodobé práce založené na pravidelném hodnocení stavu zařízení, rozsáhlých modernizačních programech a zajištění plnění bezpečnostních požadavků. Součástí celého příběhu jsou přitom nové technologie, které aplikujeme nebo i sami vyvíjíme,“ říká člen představenstva a ředitel divize jaderná energetika Bohdan Zronek.

V průměru počítá společnost ČEZ s každoroční investicí do jaderných elektráren ve výši 10–12 miliard korun. Ty jsou mj. zaměřeny na obnovu technologických celků, modernizaci řídicích systémů, diagnostiky nebo posilování bezpečnostních prvků, včetně nákladů na vývoj a pořízení jaderného paliva. Už v minulých letech se přitom díky modernizacím zařízení podařilo bezpečně zvýšit výkon obou českých jaderných elektráren. České jaderné zdroje mají dnes o cca 500 MW vyšší výkon než v době svého uvedení do provozu.

Digitalizace jaderných elektráren

Jedním z nejviditelnějších trendů posledních let je rozsáhlá digitalizace provozu. „Bez přehánění patříme v digitalizaci mezi světovou špičku. Máme detailní digitální modely klíčových technologických systémů i stavebních objektů. Takže můžeme přesně plánovat údržbu, modernizace, nebo sledovat stav zařízení v reálném čase. V podstatě jsme úplně odstranili papír. Na druhou stranu ale neměníme princip, že konečné rozhodnutí a odpovědnost nese kvalifikovaný odborník. Nové technologie jsou nástrojem podpory lidí, nikoli jejich náhrada,“ vysvětluje exekutivní manažer IT jaderné divize Miroslav Choura.

To platí i v případě umělé inteligence. Pomáhá operátorům například optimalizovat nastavení pomocných systémů nebo vyhodnocovat provozní data a výsledky kontrol. Významnou roli při zajištění bezpečného provozu hrají i pokročilé metody diagnostiky a kontroly zařízení. České jaderné elektrárny využívají digitální rentgeny, špičkové ultrazvukové metody, automatizované vyhodnocování dat nebo specializované robotické systémy.

3D tisk a další moderní technologie

„Tyto nástroje nám umožňují s mimořádnou přesností sledovat stav zařízení, včetně tlakových nádob reaktorů, potrubních systémů, parogenerátorů a dalších bezpečnostně významných komponent. Díky tomu můžeme plánovat dlouhodobý provoz i potřebnou údržbu nebo modernizace,“ doplňuje ředitel útvaru kvalita jaderné divize Zdeněk Čančura. Velkým posunem prochází rovněž oblast svařování. Moderní automatizované systémy dokážou pracovat nepřetržitě po mnoho hodin a zajišťují vysokou kvalitu i opakovatelnost výsledků. Současně se do praxe zavádějí nové metody a materiály povrchových úprav a oprav materiálů, například metoda Cold Spray nebo moderní laserové svařování nebo čištění zařízení.

Stále větší význam získává také moderní 3D tisk náhradních dílů a komponent. České jaderné elektrárny dnes využívají 3D tisk nejen pro výrobu pomocných přípravků, ale i náhradních dílů včetně kovových součástí. Díky tomu lze pružně reagovat na potřeby provozu a zajistit položky, které již např. nejsou běžně dostupné na trhu. Know-how vybudované při provozu a modernizaci Dukovan a Temelína využívají české firmy nejen doma, ale také při projektech v zahraničí. Řada technologií, které byly původně vyvinuty nebo zdokonaleny pro potřeby jaderné energetiky, dnes nachází uplatnění i v dalších průmyslových odvětvích.

Prodloužené palivové kampaně

Jaderné elektrárny Skupiny ČEZ v uplynulých letech postupně přešly na prodloužené palivové kampaně. V Dukovanech je od roku 2024 standardem šestnáctiměsíční palivová kampaň, kdy provoz bloků mezi odstávkami trvá čtrnáct měsíců a následuje více než měsíční odstávka. Přechod na delší, konkrétně osmnáctiměsíční palivovou kampaň, letos dokončí i Temelín. V jeho případě to znamená šestnáct měsíců provozu a přibližně dva měsíce odstávky. Druhý blok temelínské elektrárny v tomto režimu už pracuje, první blok do konečné fáze delší palivové kampaně přejde na podzim letošního roku. Cílem těchto změn je zvýšení celkové výroby elektřiny, efektivnější využití jaderného paliva a nižší zatížení technologie díky stabilitě provozních parametrů.

 

ZDROJ + FOTO

Rubriky
AKTUALITY

Kvůli suchu kraj umožnil pokračovat v odběru vody pro Sušici i při nižším průtoku Otavy

Plzeňský kraj reaguje na nepříznivou hydrologickou situaci na řece Otavě. Při zasedání Komise pro zvládání sucha a nedostatku vody Plzeňského kraje pod vedením hejtmana kraje rozhodla o žádosti společnosti ČEVAK pokračovat v odběru povrchové vody pro zásobování Sušice pitnou vodou i v případě, že průtok v Otavěklesne pod dosud stanovenou hranici 2,23 m³/s. Na jednání se řešila také situace vodního toku u Annína, kde v sádkách přestává být dostatek vody pro chované ryby.

O změnu režimu odběru požádala společnost ČEVAK, která zajišťuje zásobování pitnou vodou města Sušice, již podruhé. Poprvé to bylo 26. června. V souladu s vodním zákonem Komise pro sucho po projednání u správce povodí (povodí Vltavy) a ČHMÚ tehdy požadavek odsouhlasila. Zhoršující se situace na řece Otavě vyžadovala další úpravu režimu odběru vody.

Průtok v řece Otavě v současnosti dosahuje v Sušici 2 m³/s a podle aktuální situace neočekáváme výrazné zlepšení. Tato skutečnost komplikuje mimo nedostatku pitné vody v Sušici také chov pstruhů v sádkách u Annína Klatovského rybářství. Komise pro sucho proto rozhodla o zachovaní odběru z řeky Otavy pro pitné účely, ačkoliv stávají průtok se pohybuje kolem 2 m³/s. Zároveň rozhodla o zachování alespoň částečného odběru vody pro sádky v Anníně, který by měl zajistit přežití zde chovaných ryb do doby, než se situace zlepší, případně do přesunu této rybí obsádky.

„Naší absolutní prioritou je zajistit dostatek pitné vody pro obyvatele Sušice. Vzhledem k nepříznivé situaci jsme proto umožnili pokračovat v odběru i při nižším průtoku. Zároveň musíme myslet i na ochranu živočichů, pro které je nízký průtok v Otavě také zátěží. Rybářství už samo přijímá hospodárná opatření, aby se s kritickým nedostatkem vody vypořádalo“ uvedl hejtman Kamal Farhan.

Rozhodnutí komise kraje reaguje na aktuální stav vody a jeho cílem je zajistit bezpečné zásobování obyvatel pitnou vodou i v období pokračujícího sucha. Rozhodnutí o možnosti odběru vody pro zásobování Sušice bude platit po dobu trvání nepříznivé hydrologické situace. Částečné čerpání vody pro potřeby sádek je v tuto chvíli povoleno do konce září.

 

ZDROJ + FOTO

Rubriky
AKTUALITY

Vedra a sucho dál sužují českou krajinu. MŽP přispívá na obnovu mokřadů, tůní i řek a zadržování vody v krajině

Hydrologické sucho na našem území dál výrazně zesiluje. Vedra, nedostatek srážek a rekordně nízké stavy vodních toků i podzemních vod potvrzují závažnost současné situace. Ministerstvo životního prostředí dlouhodobě podporuje opatření, která pomáhají vodu v krajině zadržovat, zpomalovat její odtok a zvyšovat odolnost přírodních ekosystémů i obcí a měst vůči dopadům změny klimatu.

Jen z Operačního programu Životní prostředí bylo během posledních pěti let na tato opatření vynaloženo 8,6 miliard korun a další finance jsou stále k dispozici. Resort také již dokončil návrh aktualizace Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu pro období 2026–2030. „Současná období vysokých teplot, ale také zkušenosti se suchem, přívalovými srážkami a povodněmi ukazují, že posilování odolnosti České republiky vůči negativním klimatickým vjemům musí být jednou z dlouhodobých priorit státu. MŽP již uskutečňuje řadu adaptačních opatření a vynakládá na jejich realizaci nemalé prostředky ze státního rozpočtu i evropských zdrojů, nicméně jejich výsledky nemusí být vždy okamžitě viditelné. Proměna měst, budov, krajiny i vodního režimu je dlouhodobý úkol a vyžaduje spolupráci jednotlivých resortů, krajů, obcí, zdravotnických a sociálních služeb, záchranných složek, firem i dalších institucí,“ říká ministr životního prostředí Igor Červený. 

Akční plán adaptace na změnu klimatu

MŽP v široké meziresortní a odborné spolupráci dokončilo návrh aktualizace Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu pro období 2026–2030, který je připraven k projednání a schválení vládou. Dokument vychází ze Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách České republiky pro období 2021–2030, z aktuálních odborných podkladů ČHMÚ a dalších odborných institucí a z vyhodnocení dosavadního naplňování adaptačních opatření.

„Aktualizovaný akční plán reaguje na současný vývoj klimatických rizik a stanovuje konkrétní úkoly pro jednotlivé resorty a další odpovědné instituce. Zaměřuje se mimo jiné na lepší připravenost měst, obcí a budov na vysoké teploty, ochranu zdraví obyvatel, rozvoj varovných a informačních systémů, posilování odolnosti krajiny a vodního režimu a přesnější sledování účinnosti přijímaných opatření,“ dodává ministr životního prostředí Igor Červený.

Aktuální vývoj hydrologického sucha ukazuje, že ani období se srážkami nemusí znamenat řešení problému nedostatku vody. Rozhodující totiž není jen množství srážek, ale také schopnost krajiny vodu přijmout a udržet. Pokud voda po dešti rychle odteče, nemůže doplňovat zásoby podzemních vod ani pomáhat překonávat období bez srážek. Společným prvkem adaptačních opatření je tak schopnost krajiny zadržet vodu. Zdravá půda umožňuje její vsakování a akumulaci, zeleň zpomaluje odtok a mokřady či další vodní prvky vodu zadržují a postupně uvolňují. Mezi podporovaná opatření proto patří revitalizace vodních toků, obnova mokřadů, tůní a rybníků, návrat vody do říčních niv, odstraňování starých odvodňovacích systémů i hospodaření se srážkovou vodou ve městech a obcích.

Ve městech a obcích jsou podporovány projekty zaměřené na vsakování, zadržování a opětovné využívání dešťové vody, budování zelených střech, retenčních a vsakovacích nádrží, propustných povrchů nebo dalších prvků modrozelené infrastruktury. Cílem je, aby dešťová voda zůstávala co nejdéle v místě dopadu, pomáhala ochlazovat okolní prostředí a doplňovala zásoby vody namísto rychlého odtoku kanalizací.

Aktuální nabídka dotací pro bezpečnější obce a zdravější krajinu

Významnou podporu těmto opatřením poskytuje ministerstvo prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí. Ve specifickém cíli zaměřeném na přizpůsobení se změně klimatu, prevenci rizik a posilování odolnosti vůči klimatickým dopadům již od roku 2021 podpořilo 776 projektů částkou 8,6 miliard korun. Celková alokace je přitom 11,2 mld. Kč.

Další dvě miliardy korun aktuálně nabízí obcím, správcům vodních toků a dalším veřejným subjektům, které chtějí snížit riziko vzniku povodní a posílit schopnost krajiny zadržovat vodu. Finance z výzvy číslo 109 směřují zejména na přírodě blízká protipovodňová opatření, obnovu a vytváření prostoru pro bezpečný rozliv povodní v údolních nivách, úpravy koryt vodních toků, vznik a rekonstrukci suchých a retenčních nádrží, poldrů nebo povodňových parků.

Na projekty, díky nimž mohou obce lépe hospodařit se srážkovou a šedou vodou, je zaměřena výzva č. 105 s alokací 200 milionů korun. Města, obce, školy a další veřejné instituce z ní mohou získat finanční prostředky na zachytávání dešťové vody, její akumulaci a další využití, například k zalévání, splachování nebo praní. Dotace může pokrýt až 85 procent způsobilých výdajů. U obou výzev běží příjem žádostí až do 17. prosince 2026. Podpora pokračuje i pro vodní prvky v krajině. Do 25. září 2026 je prodloužen příjem žádostí do výzev číslo 73 a 104 zaměřených na obnovu tůní, mokřadů, malých vodních nádrží, zeleně a dalších vodních a vegetačních prvků.

Obdobná opatření rezort doplňkově podporuje i z jiných evropských a národních zdrojů, zejména Národního plánu obnovy a Národního programu Životní prostředí. Aktuální možnost je určena provozovatelům větších čistíren odpadních vod. Státní fond životního prostředí ČR nabízí zvýhodněné půjčky na jejich modernizaci, rozšíření kapacity a doplnění pokročilého, takzvaného terciárního stupně čištění. Nízkoúročená půjčka může pokrýt až 70 procent způsobilých výdajů projektu, a to až 200 milionů korun. Tyto investice budou znamenat méně znečištění v řekách a nádržích, kvalitnější vodní prostředí i lepší podmínky pro obyvatele a přírodu. 

Vedle strategického plánování bude MŽP pokračovat v podpoře konkrétních projektů zaměřených na ochranu, obnovu a rozvoj sídelní zeleně, hospodaření se srážkovou vodou, renovace budov, obnovu vodních toků a přírodě blízká opatření ve volné krajině. Cílem je postupně rozšiřovat realizaci těchto opatření a lépe je zaměřovat na místa a skupiny obyvatel, které jsou vůči vysokým teplotám a dalším klimatickým extrémům nejzranitelnější.

 

ZDROJ + FOTO

Rubriky
AKTUALITY

Může pršet stejně, ale sucho sílí. Vědci popisují, jak klimatická změna vysušuje Evropu

Letošní sucho v Evropě zesílilo vlivem klimatické změny, ukazuje nová analýza vědců sdružených v iniciativě World Weather Attribution (WWA). Přestože některé regiony nezaznamenaly velký úbytek srážek, vyšší teploty výrazně zvýšily výpar vody z krajiny a prohloubily dopady sucha. Oteplující se atmosféra je totiž „žíznivější“ a urychluje vysychání půdy, vegetace i vodních toků.

Vědci ze 13 zemí, včetně hydrologa Oldřicha Rakovce z České zemědělské univerzity v Praze (ČZU), analyzovali srážky, půdní vláhu a schopnost atmosféry odpařovat vodu. Výsledky ukazují, že letošní sucho vzniklo kombinací podprůměrných srážek a rekordních teplot, které výrazně zvýšily výpar vody z krajiny. Právě zesílení horka je podle studie jednoznačným důsledkem klimatické změny.

„Žíznivá“ atmosféra saje vláhu z krajiny

„Zatímco v dlouhodobém vývoji nejsou změny srážek jednoznačné, tak naopak takzvaná výparná poptávka atmosféry v důsledku oteplování výrazně roste a s ní roste také riziko a intenzita půdního sucha,“ shrnuje poznatky vědců hydrolog Oldřich Rakovec, který působí na Fakultě životního prostředí ČZU. „Stejné množství deště proto dnes nemusí znamenat stejné množství vody dostupné v půdě a řekách jako před několika desetiletími. Pro Česko je toto zvlášť důležité, protože leží na evropském rozvodí, naprostá většina vody od nás odtéká a jsme závislí především na srážkách, které spadnou přímo na našem území,“ vysvětluje.

Hlavní zjištění studie:

  1. Zemědělské sucho (nedostatek vláhy v půdě) je v západní Evropě díky klimatické změně přibližně 5× pravděpodobnější než v podnebí o 1,4 °C chladnějším, tedy bez vlivu člověka. Ve východní Evropě, kde srážkový deficit trvá už půl roku, je podobné sucho až 11× pravděpodobnější.
  1. Hlavní příčinou je horko, ne déšť. Klimatická změna podle dat neovlivnila množství jarních srážek, avšak zásadně zvýšila odpařování.
  1. Práh sucha se posunul. Srážkový deficit podobný letošnímu by před desítkami let vedl jen k mírnému suchu. Avšak kvůli výraznějšímu odpařování má dnes stejný nedostatek srážek za následek mnohem vážnější sucho.
  1. Dopady jsou už teď hmatatelné: Francie hlásí nejhorší úrodu kukuřice za 50 let, Rumunsko od roku 2019 kvůli opakovaným suchům přišlo o více než milion hektarů plodin. Rozsáhlé lesní požáry postihly zejména Francii a Španělsko. Nizozemsko v polovině července vyhlásilo nedostatek vody.

Labe jako varovný příklad

Studie v souvislosti s Českem zmiňuje jako příklad suchem zasažených vodních toků Labe. Podle hydrologické simulace průtoku Labe v Děčíně byl průměrný průtok mezi dubnem a červnem 2026 nejnižší za celou dobu záznamů od roku 1950. Obdobný vývoj během celého období od března do června potvrzují také pozorování ČHMÚ a situační zprávy Povodí Labe. „Nízké průtoky omezují ponor a přepravní kapacitu lodí a současně zvyšují tlak na říční ekosystémy, především kvůli rychlejšímu oteplování vody a menšímu množství rozpuštěného kyslíku v ní,“ vypočítává Oldřich Rakovec důsledky nedostatku vody v řece.

Česko musí lépe vracet vodu do krajiny

Podle Rakovce musí být pro Česko prioritou důsledné naplňování a pravidelná aktualizace již existujících plánů pro zvládání sucha.„Česko má výhodu v historicky vybudovaných nádržích, zejména ve vltavské kaskádě. Ty pomáhají udržovat průtoky a zvyšují bezpečnost zásobování vodou, včetně strategických odběrů pro energetiku,“ připomíná hydrolog. „Nádrže ale nejsou nevyčerpatelné a část vody se z jejich hladiny také odpařuje. Současně je proto potřeba obnovovat mokřady a říční nivy, zlepšovat vsakování vody do půdy a šetrněji hospodařit v krajině. Vlhčí půda a zdravá vegetace navíc podporují výparné ochlazování a mohou místně zmírňovat dopady vln veder,“ dodává Rakovec.

 

ZDROJ + FOTO

 

Rubriky
AKTUALITY

Zálohovanie obalov nám spôsobuje miliardové straty, kričia poľské samosprávy

Systém zálohovania nápojových obalov si postupne nachádza cestu v čoraz väčšom počte európskych krajín. Vysoká miera zberu a vytriedenosti cenných materiálov z plastu, kovu či skla pomáha udržiavať mestá čisté a je výsledkom priameho odmeňovania pôvodcov a zberačov odpadu.

Zálohovaciu schému na jednorazové nápojové obaly spustili vlani aj v Poľsku. Podobne ako na Slovensku, či v iných krajinách, aj tu sa to okamžite prejavilo poklesom príjmov z predaja týchto materiálov v rámci komunálnych odpadov.

No zatiaľ čo inde boli ekonomické dopady tlmené úpravami výkazov, cieľov, štátnymi kompenzáciami, či zvýšením tlaku na zberové firmy a výrobcov, v Poľsku sa na systém rozšírenej zodpovednosti výrobcov (RZV) odpadársky sektor spoliehať nemôže. Plnohodnotný systém, ako ho poznáme napríklad u nás, tam totiž neexistuje.

 

Poľské obce kritizujú zavedenie zálohovania, ten odčerpal  velký objem peňazí vypadol z komunálneho odpadového hospodárstva a tak musia samosprávy zvýšiť poplatky iba v dôsledku tohto opatrenia,

Samosprávy tvrdia, že zálohovanie síce prináša vysokú mieru návratnosti nápojových obalov, zároveň však z komunálneho odpadu odčerpáva najhodnotnejšie druhotné suroviny.

 

ZDROJ + FOTO

 

Rubriky
AKTUALITY

Kam se spreji? Přestanov testuje jejich sběr, vědci z nich chtějí získat cenné kovy

Deodorant, lak na vlasy, barva nebo kartuše do vařiče. Spreje jsou běžnou součástí domácností, po použití ale často není jasné, kam s nimi. V běžném odpadu končí natlakované spreje, což jsou obaly plné hořlavých plynů.

Fakulta životního prostředí UJEP proto společně s obcí Přestanov zahájily pilotní sběr aerosolových obalů. Vědci chtějí zjistit, jaké obaly lidé skutečně vyhazují, kolik obsahu v nich zůstává a zda by pro ně bylo možné navrhnout bezpečný způsob recyklace. „Přitom recyklace hliníku spotřebuje přibližně o 95 % méně energie než výroba nového. Recyklace jedné hliníkové aerosolové nádobky ušetří přibližně stejně energie, jaká je potřeba pro 40 hodin nepřetržitého svícení 10W LED žárovky,“ říká hlavní řešitel projektu Ing. Tomáš Lank.

Problém, který dosud nikdo nevyřešil

V České republice v podstatě neexistuje jednotný systém, který by umožnil plnohodnotně a bezpečně recyklovat spreje, ve kterých zůstává třeba jen minimum hnacího plynu. „Lidé dnes spreje vyhazují různými způsoby. Typicky buď do kontejnerů na kovy, nebo prostě do černé popelnice na směsný odpad, a ty neprázdné by měli odnést na sběrný dvůr. Doporučení, kam je vhazovat není napříč Českem jednotné a odborné názory se liší. Neexistuje ani jednotný výklad toho, jak rozhodnout správně, že je sprej skutečně prázdný. Jakmile v obalu, a to i zdánlivě prázdném, zůstane hořlavý obsah, stává se z něj potenciálně výbušný odpad,“ vysvětluje hlavní technický zádrhel doc. Ing. Jiří Orava, Ph.D., z Fakulty životního prostředí UJEP.

Nádobky se vyrábějí z hliníku, jehož výroba významně zatěžuje životní prostředí. Cílem vědců je proto navrhnout zcela novou recyklační linku a technologii určenou speciálně pro ně. Aby to však dokázali, potřebují nejdříve vědět, co přesně lidé do popelnic hází.

Proč zrovna Přestanov? Obec s křišťálovým štítem

Přestanov poblíž Ústí nad Labem v posledních letech zažívá výrazný příliv nových obyvatel – podle údajů z roku 2025 zde žije 633 občanů. Pro unikátní výzkum je ideálním místem hned ze dvou důvodů: chybí zde těžký průmysl a místní lidé mají k ekologii mimořádně blízko. „Obec Přestanov jsme si vybrali z důvodu dlouhodobé spolupráce. Průzkum nám umožní získat přehled, co lidé reálně používají a vyhazují ve svých domácnostech,“ objasňuje docent Orava.

Místní lidé jsou navíc v třídění odpadu přeborníky. V roce 2024 se Přestanov umístil na 2. místě v soutěži Křišťálová popelnice za skvělé výsledky v třídění plastů, papíru a PET lahví. Spolupráce s univerzitou tak pro vedení obce byla logickým krokem. „Považujeme za nesmírně důležité, aby lidé správně třídili odpad,“ říká starostka Přestanova Mgr. Miroslava Bechyňová a dodává: „Chceme spolupracovat s UJEP, protože je pro nás skvělým zdrojem informací. Navíc se domníváme, že na univerzitě jsou samé chytré hlavy, které vždycky něco skvělého vymyslí, a my chceme být u zdroje tohoto pokroku.“

Jak sběr probíhá?

Samotný sběr má svá pravidla. Na sběrném místě obce je nově umístěna speciální červená popelnice, ke které mají přístup výhradně obyvatelé Přestanova přes bránu otevíranou pomocí evidovaného elektronického čipu. To zaručuje, že se v nádobě neobjeví odpad z jiných lokalit, který by mohl zkreslit statistické výsledky.

Vědci vyloženě vítají, pokud lidé do nádoby vhodí i spreje, které nejsou zcela vyprázdněné nebo jsou již prošlé. Potřebují totiž zanalyzovat reálné materiálové a chemické složení obsahu, aby získali reprezentativní data a mohli správně navrhnout budoucí recyklační linku.

 

ZDROJ + FOTO

 

Rubriky
NAPSALI O NÁS

KOMUNÁLNÍ TECHNIKA 7/2026
Rubriky
AKTUALITY

Prašnost v Evropě roste, potvrzuje studie v časopisu Nature

Prachové znečištění v Evropě roste a může stále výrazněji ovlivňovat kvalitu ovzduší i zdraví obyvatel. Na tuto skutečnost upozorňuje mezinárodní studie publikovaná v renomovaném časopisuNature. Na výzkumu se podíleli vědci zÚstavu chemických procesů Akademie věd ČR, kteří poskytli dlouhodobá měření atmosférického aerosolu z Národní atmosférické observatoře Košetice (NAOK). Jejich měření jsou jedním z nejcennějších datových souborů svého druhu ve střední a východní Evropě.

Studie vychází z přibližně 18 500 denních měření prvkového složení atmosférického aerosolu, která vědci provedli na 103 měřicích stanicích v Evropě v letech 2012–2021. Analýza prokázala, že koncentrace prachu narůstaly na většině evropského kontinentu, nejvíce v jižní Evropě a Středomoří. Vědci tento trend dávají do souvislosti s měnící se cirkulací atmosféry a pokračující dezertifikací (procesem, při němž se úrodná půda mění na neúrodnou a suchou krajinu) v severní Africe.

Autoři výzkumu varují, že by zhoršující se znečištění prachem mohlo mít stále závažnější negativní dopad na kvalitu ovzduší a veřejné zdraví. Analýza rovněž odhalila, že transportovaný prach představoval v jižní Evropě do roku 2021 v průměru 31 % roční směrné hodnoty PM10 (částice atmosférického aerosolu o velikosti do 10 mikrometrů), kterou doporučuje Světová zdravotnická organizace (WHO).

S velkým množstvím prachu v ovzduší jsou spojeny tzv. prachové události. Obyvatelé jižní Evropy jim čelili přibližně 46krát ročně. Studie navíc dokládá, že zatímco četnost prachových událostí se výrazně nezměnila, jejich intenzita v některých částech jižní Evropy vzrostla.

Česká stopa ve výzkumu koncentrací kovů

Mapovat každodenní koncentrace prachu v evropském ovzduší umožňuje model strojového učení. Model využívá data o koncentracích kovů obsažených v prachu (hliníku, titanu, křemíku, vápníku a železa). „Naše dlouhodobá měření prvkového složení atmosférického aerosolu s vysokým časovým rozlišením jsou ve střední a východní Evropě ojedinělým datovým souborem a mimořádně cenná i s ohledem na časovou, personální a finanční náročnost jejich získávání,“ říká Petra Vondráková Pokorná z Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR (ÚCHP AV ČR), spoluautorka článku.

Výzkumná skupina chemie a fyziky aerosolů z ÚCHP AV ČR poskytla pro studii dlouhodobá měření prvkového složení atmosférického aerosolu z Národní atmosférické observatoře Košetice (NAOK). Tato měření se realizují v rámci velké výzkumné infrastruktury ACTRIS-CZ, jejímž hostitelem je Český hydrometeorologický ústav. ACTRIS-CZ je součástí evropské výzkumné infrastruktury ACTRIS ERIC, která propojuje špičková pracoviště zaměřená na výzkum atmosféry, aerosolů a klimatu v Evropě.

„Kontinuální a přesná měření atmosférického aerosolu jsou nezbytná pro pochopení kvality ovzduší, klimatických procesů i dopadů na lidské zdraví. NAOK patří v této oblasti mezi klíčová výzkumná pracoviště nejen v České republice, ale i v evropském kontextu,“ doplňuje Vladimír Ždímal, vědecký ředitel infrastruktury ACTRIS-CZ.

 

ZDROJ + FOTO