Autor: sdruzeniKS

Rubriky
Nezařazené

Plynovodoch už rok prúdi biometán. Vyrábajú ho z bioodpadu

Najväčší český distribútor plynu očakáva, že biometán by do roku 2030 mohol pokryť 10 % spotreby zemného plynu vo vykurovaní a v doprave.

Biometán, ktorý sa v poslednom období čoraz častejšie skloňuje aj medzi slovenskými plynármi, si v Česku už našiel cestu do praxe. Najväčší český distribútor zemného plynu, GasNet, v minulom roku vtlačil do svojej distribučnej siete biometán v celkovom 718 tisíc m3.

Výhodou biometánu je, že má takmer identické zloženie ako zemný plyn. Plynové kotly či sporáky ho preto môžu spaľovať bez toho, aby ich bolo potrebné akokoľvek upravovať. Aj preto GasNet vo využívaní biometánu očakáva rýchly rozvoj v najbližšom desaťročí.

Do roku 2030 očakávajú 10 % podiel

Vývoj v energetike podľa spoločnosti GasNet ukazuje, že väčšie využitie biometánu bude potrebné pre splnenie emisných cieľov EÚ.

Spoločnosť, ktorá má u našich západných susedov zhruba 80 % podiel na distribúcii zemného plynu, sa preto vlani rozhodla otestovať využívanie tohto alternatívneho paliva v praxi.

Prečítajte si tiež

Koľko biometánu je v komunálnom odpade na Slovensku?

Za prvý rok sa do českých plynovodov dostalo celkovo 718 tisíc m3 biometánu, čo by pokrylo spotrebu jednej menšej obce so stovkami obyvateľov. Do roku 2030 by však biometán podľa očakávaní spoločnosti mohol nahradiť až 10 % spotreby zemného plynu v sektore vykurovania a cestnej dopravy.

Biometán vyrábajú na Morave

Biometán, ktorý od vlaňajšieho roka GasNet využíva vo svojej distribučnej sieti, vyrába bioplynová stanica EGF Rapotín BPS na severnej Morave.

„Ide o priekopnícky projekt pre celú českú energetiku,“ hovorí Michal Ostatnický zo spoločnosti GasNet.

„Výroba a vtláčanie biometánu do distribučnej plynárenskej siete je oblasť, ktorú dlhodobo sledujeme a spoluvytvárame. Sme plynári a veríme v budúcnosť plynu v akejkoľvek forme. Biometán je podľa nás palivom budúcnosti a bude hrať v modernej energetike dôležitú úlohu,“ zdôrazňuje M. Ostatnický.

Bez intenzívnejšieho využívania biometánu Česká republika podľa neho nesplní záväzné emisné ciele EÚ.

Biometán sa v Rapotín vyrába z biologicky rozložiteľného odpadu. Ide preto o lokálny zdroj energie, ktorý sa vyrába priamo v Česku.

„Veľkou prednosťou biometánu, ktorý sa vyrába z biologicky rozložiteľného odpadu je aj to, že jeho zloženie je takmer identické so zemným plynom. Všetky dnes bežne používané plynové spotrebiče ako sú kotly, sporáky alebo aj autá na CNG fungujú bez akýchkoľvek úprav aj na biometán, respektíve bioCNG,“ vysvetľuje M. Ostatnický.

Najviac biometánu vtlačili v decembri

Ďalšiu výhodu bioplynu českí plynári vidia v tom, že k dispozícii je už existujúca infraštruktúra pre výrobu bioplynu, z ktorého sa biometán vyrába, ako aj zariadenie pre prepravu, skladovanie a distribúciu plynu z miesta produkcie do miesta spotreby.

Foto a zdroj:

Rubriky
Nezařazené

Spočítat si uhlíkovou stopu zabere zhruba 15 minut

Bezplatná uhlíková kalkulačka umožní odhadnout, jaké výše dosahují emise skleníkových plynů spojených s vaším bydlením, dopravou a spotřebou. Věděli jste, že v množství vypuštěných emisí na jednoho obyvatele jsou Češi čtvrtí nejhorší v Evropě?

Co je uhlíková stopa

Uhlíková stopa je měřítkem dopadu lidské činnosti na životní prostředí a zejména na klimatické změny. Zaměřuje se na množství skleníkových plynů, které produkujeme naším každodenním životem, například spalováním fosilních paliv pro výrobu elektřiny nebo tepla, dopravou atd. Vyjadřuje se v ekvivalentech oxidu uhličitého (CO2 e), udává se v hmotnostních jednotkách – gramech, kilogramech a tunách. Jednoduše řečeno, uhlíková stopa je množství uvolněného oxidu uhličitého a ostatních skleníkových plynů uvolněných během životního cyklu produktu či služby, fungování domácnosti, během dopravy apod.

Uhlíková stopa se skládá ze dvou částí:

  • Primární (přímá) stopa – množství emisí CO2 uvolněných spalováním fosilních paliv včetně dopravy a spotřeby energie domácnostmi; tyto činnosti lze přímo kontrolovat.
  • Sekundární (nepřímá) stopa – množství emisí CO2 uvolněných v průběhu životního cyklu výrobků, které používáme, od jejich výroby po eventuální likvidaci.

Jak se uhlíková stopa počítá

Uhlíkovou stopu, podobně jako ekologickou stopu, je možné stanovit na různých úrovních – od globálních emisí skleníkových plynů, přes úroveň států, regionů měst až k organizacím, jednotlivcům či dokonce výrobkům a službám. Příkladem v poslední kategorii je uhlíková stopa letu Praha – New York či zobrazení internetové stránky. V tomto smyslu jde o velmi univerzální měřítko.

Výchozím bodem výpočtu uhlíkové stopy je analýza spotřeby energie či materiálu pro danou jednotku. Dalším krokem je přepočet energie na ekvivalentní množství skleníkových plynů. K tomu jsou používány tzv. emisní faktory, které vyjadřují množství skleníkových plynů, vyjádřené v tunách oxidu uhličitého či dalších skleníkových plynů (např. metan), vztažených na jednotku energie či jednotku množství daného zdroje.

Tyto faktory je v dalším kroku nutné převést na odpovídající množství skleníkových plynů vyjádřené v ekvivalentech oxidu uhličitého (CO2 e). Používá se k tomu tzv. Global Warning Potential (GWP), tj. potenciál globálního oteplování, který postihuje příspěvek daného plynu k globálnímu oteplování. Pro CO2 je hodnota GWP = 1, pro například metan (CH4 ) setrvávající v atmosféře 100 let = 28. Jedna tuna uvolněného oxidu uhličitého má tedy na klima stejný vliv jako 28x menší množství metanu (36 kg). Hodnoty GWP pro sedm nejvýznamnějších skleníkových plynů či jejich kategorií jsou uvedeny v tabulce. Zdrojem je poslední zpráva IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu – www.ipcc.ch – z roku 2013.

Tabulka: Potenciál globálního oteplení pro hlavní GHG plyny

 

Kalkulačka uhlíkové stopy

Kalkulátor vychází z českých dat a (převážně) českých emisních koeficientů, proto je primárně určen pro obyvatele České republiky. Klíčem je přitom místo trvalého pobytu, resp. místo, kde uživatel trávil nejvíce času (přenocování) během posledních 12 měsíců.

Důvodem je, že například emisní faktor pro výrobu elektřiny se liší v každém státě, v závislosti na výrobním mixu elektřiny v tom kterém státě. Proto kalkulátor nebuduje dobře fungovat, pokud ho vyplní např. obyvatel Slovenské republiky či Velké Británie.

Z tohoto důvodu nejsou připraveny ani jazykové mutace kalkulátoru. Občané jiných států mají k dispozici alternativní kalkulátory uhlíkové stopy.

Kalkulačku uhlíkové stopy najdete zde:


https://uhlikovastopa.cz/kalkulacka
Tabulka: Emisní faktory pro zdroje energie
Tabulka: Emisní faktor pro výrobu elektřiny

Foto: wikipedia
Zdroj:

Rubriky
Nezařazené

Váhy v zberových vozidlách možno nebudú povinné. Návrh prešiel prvým čítaním

Zrušenie povinnosti podporili všetci prítomní poslanci NR SR. Definitívne sa o návrhu rozhodne v máji.

Povinnosť vybaviť všetky zberové vozidlá vážiacimi systémami je na ceste k tomu, aby vypadla zo slovenskej odpadovej legislatívy. Návrh novely zákona o odpadoch, ktorým sa má táto povinnosť zrušiť, dnes, 17. marca, v prvom čítaní podporilo všetkých 129 prítomných poslancov NR SR.

„Do najbližšej májovej schôdze návrh prerokujú výbory. Následne novela zákona pôjde do druhého čítania. Verím, že podporu nájde aj v ňom a z odpadovej legislatívy tak vypadne jedna z nezmyselných povinností, ktoré zbytočne zaťažujú podnikateľské prostredie. Samosprávy a zberové spoločnosti budú môcť váhy do smetiarskych áut inštalovať aj naďalej, zákon im to však už nebude prikazovať,“ priblížil predkladateľ návrhu, poslanec Radovan Kazda (klub SaS) na sociálnej sieti (spoluvlastník vydavateľstva Odpady-portal.sk, pozn. red.).

Pod návrh, ktorý podľa R. Kazdu vychádza najmä z podnetov zberových spoločností, sa podpísali poslanci zo všetkých koaličných klubov.

O čo ide?

Podľa súčasného znenia zákona by všetky zberové vozidlá mali mať vážiaci systém najneskôr k 1. januáru 2023. Povinnosť sa do legilatívy dostala novelou zákona o odpadoch na jeseň 2019.

Povinné váhy v zberových vozidlách podľa poslancov podpísaných pod návrhom spôsobia neprimerane vysoké investičné náklady. Tvrdia pritom, že vážiace systémy bude nevyhnutné zabezpečiť aj pre stovky vozidiel, ktoré ich v praxi nebudú využívať.

Foto: ekolist
Zdroj:

Rubriky
Nezařazené

Jaké kroky podniká MŽP na podporu odbytu vytříděných plastů

V poslední době se plastové výměty z třídících linek staly horkým tématem. Kvůli výmětům začaly některé třídičky omezovat příjem plastů. Jak se k problematice staví Ministerstvo životního prostředí a jaké chystá změny podporující odbyt vytříděných surovin?

Vyjádření k problematice redakci Komunální ekologie poskytl ředitel odboru odpadů MŽP Jan Maršák:

Nová legislativa cílí na předcházení vzniku odpadu i zvýšení recyklace

MŽP realizuje celou řadu kroků k tomu, aby se zlepšilo nakládání s odpady v České republice. V poslední době došlo k přijetí zcela nové legislativy odpadového hospodářství. Tato legislativa přispěje k žádoucím změnám, které musí v odpadovém hospodářství ČR nastat – tedy zvýšit recyklaci, zlepšit prevenci vzniku odpadů, snížit skládkování.

Je nutné hned v úvodu uvést, že není možné stávající situaci v oblasti uplatnění části vytříděných plastových odpadů (tzv. výmětů) spojovat pouze s účinností nové odpadové legislativy. Již podle předchozího zákona o odpadech měl úpravce odpadu (třídící linka) dodržovat hierarchii nakládání s odpadem, podle které má přednost recyklace, před energetickým využitím a energetické využití má přednost před ukládáním odpadů na skládku. Nový zákon o odpadech nezavedl nic podstatně nového, pouze přesně stanovil, kdy povinnost energetického využití nastává tak, aby byla právní úprava jasnější. Dané ustanovení nového zákona o odpadech zcela zřejmě preferuje využití odpadů před jejich skládkováním. Není možné akceptovat, aby pokračovala praxe některých třídících linek, že více než 75 % plastového odpadu bylo směřováno na skládky, protože to bylo nejvýhodnější z hlediska ceny. Tato praxe není za účinnosti nového zákona již zkrátka možná.

Kam s plastovými výměty z třídících linek?

MŽP realizuje dlouhodobě řadu aktivit s cílem zajistit vyšší uplatnění plastových výmětů z třídících linek. Prostřednictvím dotací v rámci Operačního programu Životní prostředí (OPŽP), Prioritní osy 3 „Odpady a materiálové toky, ekologické zátěže a rizika“ Specifického cíle 3.2 „Zvýšit podíl materiálového a energetického využití odpadů“ jsou podporovány aktivity a projekty zaměřené na výstavbu a modernizaci zařízení na recyklaci a materiálové využití odpadů včetně plastů. Ze stávajícího OPŽP bylo doposud podpořeno téměř osmdesát projektů v oblasti nakládání s plastovými odpady (dotační podpora byla na úrovni 400 mil. Kč). Díky těmto projektům vznikla nebo vznikne nová zpracovatelská kapacita pro plastové odpady. Byly podpořeny i projekty na energetické využití paliv z odpadů.

MŽP rovněž jedná se zástupci všech cementáren o možném zvýšení podílu přijímaného plastového odpadu z třídících linek a z něj vyrobeného tuhého alternativního paliva tzv. TAP pocházejícího z České republiky a také s dalšími provozovateli zařízení na energetické využití odpadů. Evidujeme již zvýšenou poptávku některých zpracovatelů po plastovém výmětu.

Podpora trhu s vytříděnými plasty

Metodickým pokynem, který byl publikován již na konci minulého roku, MŽP upřesnilo požadavky zákona a stanovilo, že až 15 % obsahu žlutých kontejnerů může být uloženo na skládky z důvodu jejich znečištění případně z důvodu, že neměly být vůbec do kontejneru na plasty vůbec odloženy.

Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM a.s. významně zvýšila od 1. ledna 2021 odměny pro provozovatele třídících a dotřiďovacích linek specificky pro plasty.

Jako další opatření MŽP zvažuje přistoupit k omezování dovozu odpadů ze zahraničí k energetickému využití v cementárnách.

Podpora využívání recyklátu

MŽP bude do budoucna v rámci OPŽP bonifikovat žadatele, kteří budou používat recyklované výrobky nebo výrobky s obsahem recyklátu.

Na závěr je nutné připomenout další zásadní informaci, že v souvislosti s přijetím nové legislativy pro odpady, byla přijata i novela zákona o veřejných zakázkách, která preferuje tzv. environmentální zadávání veřejných zakázek. Toto by měl být další stimul pro zvýšení poptávky po recyklátech a recyklovaných výrobcích z plastu.

Foto: ekolist
Zdroj:

Rubriky
Nezařazené

Coca-Cola vyskúša novinku na trhu: papierové fľaše

Výrobca nápojov vyvíja plne recyklovateľný papierový obal, úplne bez plastu zatiaľ nie je.

Výrobcovia nápojov musia nahradzovať nerecyklovateľné plasty ľahko recyklovateľnými materiálmi vo svojich obaloch. Pri tekutých produktoch sa najčastejšie používa recyklovateľný PET plast. Firmy však vyvíjajú aj iné obaly.

Coca-Cola, ktorá už v minulosti deklarovala cieľ vyzbierať a zrecyklovať každú svoju fľašu do roku 2030, prichádza s výraznou novinkou. Chce otestovať papierovú fľašu. Aj keď nie je čisto iba z recyklovateľného papiera. Vnútorná vrstva z rPET oddeľuje nápoj od vonkajšej papierovej vrstvy a plastový je aj vrchnák.

Túto časť obalu je podľa spoločnosti možné zrecyklovať ako papier vo väčšine krajín Európy. Fľaša obsahuje stále aj časti z plastu, no vážia menej ako v tradičných PET fľašiach a možno ich tiež recyklovať.

Coca-Cola spolupracuje pri vývoji s ďalšími spoločnosťami ako je Absolut, L’Oreal a Carlsberg. Absolut testoval predaj takýchto fliaš vlani vo Švédsku a Veľkej Británii.

“Test je míľnikom v našej snahe vyvinúť papierovú fľašu. Ľudia od našej spoločnosti očakávajú, že prídeme na trh s novými, inovatívnymi a udržateľnými obalmi. Preto otvorene experimentujeme a realizujeme aj tento prvý test na trhu,” uviedla Daniela Zahariea, riaditeľka pre inovácie Coca-Cola Europe.

Otestovanie papierovej vrstvy

Spoločnosť už testovala odolnosť a ochranné vlastnosti papierovej fľaše v laboratórnych podmienkach. Teraz prichádza na rad overenie riešenia na trhu a zistenie spätnej reakcie spotrebiteľov. Vnútorný materiál musí byť odolný voči pôsobeniu nápoja, oxidu uhličitého a kyslíka.

Vonkajšia časť fľaše pozostáva z priliehavého obalu z papiera. Na rozdiel od bežných materiálov tejto kategórie je oveľa tenší a podstatne silnejší. Hladký povrch zároveň umožňuje priamu potlač tejto vrstvy. Vrstva vnútorného plastu je vyrobená zo 100 % recyklovaného PET materiálu.

Foto: pozitivini-zpravy
Zdroj: Odpady-portal.sk

Rubriky
Nezařazené

Roušky a respirátory: Kam je vyhodit a jak dlouho se rozkládají v přírodě?

Nošení respirátorů na určitých místech je v současné době povinné. Jak s nimi nakládat poté, co doslouží? A jak dlouho trvá, než se respirátory a roušky přirozeně rozloží?

Kam ukládat použité respirátory, roušky apod.

Na jednorázové ochranné pomůcky nelze pohlížet jako na plasty z hlediska třídění. Jedná se o kontaminovaný materiál, který se třídit NESMÍ. Tento odpad, ať už jsou to respirátory, zdravotní obličejové masky či rukavice, patří dle instrukcí MŽP jedině do směsného komunálního odpadu. Předtím je potřeba je umístit do sáčku, ten pevně zavázat, a pak dát do pytle se směsným komunálním odpadem a ten opět zavázat. Tím se zabezpečí náhodné rozvázání uzlu, aby byly maximálně chráněni všichni, kteří s  odpadem zacházejí. Použité ochranné pomůcky se nikdy netřídí a neodkládají do kontejnerů na tříděný odpad. Použité ochranné pomůcky se rovněž nikdy neodkládají mimo kontejnery (nádoby) na směsný komunální odpad.

Jak nakládat s použitými samotestovacími sadami

Testovací sady, určené pro sebetestování osob (např. zaměstnanců, žáků nebo v domácnostech) bez asistence zdravotního personálu, lze v souladu se zákonem o odpadech rovněž řadit mezi směsný komunální odpad.

MŽP zároveň upozorňuje, že k prevenci před rizikem, že testovaná osoba je SARS-CoV-2 pozitivní, je však vždy třeba veškerý odpad z testovacích výrobků ukládat do pevného plastového pytle určeného na tyto odpady. Firmy musí mít určené plastové pytle, do kterých se bude veškerý odpad vzniklý ze samotestování sbírat.

Nesmí nastat situace, že zaměstnanci budou volně odkládat použité samotestovací sady do různých košů ve firmě. K odkládání použitých sad lze použít standardní plastové pytle, minimálně s tloušťkou 0,2 mm. Pokud takové firma nemá okamžitě k dispozici, pak je možné použít dva tenčí pytle. Pytle se samotestovacími sadami se musí vždy pečlivě uzavřít (zavázat) a dezinfikovat na povrchu. Je naprosto nezbytné vždy pytle uzavírat a nikdy nenechávat tento odpad mimo sběrnou nádobu. Také platí, že se nikdy nevysypávají samotestovací sady volně do kontejneru, stejně jako v případě roušek a respirátorů.

Pokyny MŽP pro správnou manipulaci s použitými testovacími sadami na koronavirus určenými pro sebetestování osob:

  • Plastové pytle by měly mít minimální tloušťku 0,2 mm. Po naplnění (nejpozději však do 24 hodin) pytel pevně zavažte a na povrchu ošetřete dezinfekčním prostředkem
  • Jsou-li použity pytle z tenčího materiálu, je nutné takové obaly zdvojit. Plastový pytel proto ještě vložte do druhého pytle a zavažte
  • Povrch vnějšího pytle ošetřete dezinfekčním prostředkem, až poté zavázaný pytel dejte do černého kontejneru na směsný komunální odpad.
  • Nikdy nenechávejte odpad mimo sběrnou nádobu
  • Po manipulaci s odpadem si pokaždé pečlivě umyjte ruce mýdlem a teplou vodou nebo použijte dezinfekční gel.
  • Buďte ohleduplní a minimalizujte riziko pro všechny osoby, které nakládají s odpady.

Jak dlouho se v přírodě rozkládají

Respirátor se zpravidla skládá z kombinace některých z těchto materiálů: polyesteru, polyuretanu, polypropylenu, polyakrylonitrilu, polyisoprenu, oceli a hliníku. Jednorázová chirurgická rouška se skládá z kombinace některých z těchto materiálů: polypropylenu zpracovaného technologií spunbond a meltblown, roušky s nanovlákny obsahují filtrační polypropylenovou vrstvu s nánosem nanovláken.

Vzhledem k tomu, že složení pomůcek se může lišit, výsledný výrobek je navíc kombinací materiálů, lze dobu jejich rozkladu jen odhadovat. Není možné ji určit přesně. Polypropylen patří mezi běžné polyolefinové plasty, které se rozkládají se velmi dlouho, zpravidla desítky až stovky let. Také u polyesteru se udává například doba až 200 let.

Jedná se tedy minimálně o desítky let, což je apelem pro všechny, aby s tímto odpadem nakládali dle nařízení. Třídit potenciálně kontaminovaný odpad nelze s ohledem na bezpečnost. Jedním ze zařízení, které zpracovává i tento druh odpadu, je ZEVO (Zařízení na energetické využívání odpadu). Odpad tak nekončí na skládkách, ale je dále energeticky zpracován.

Foto: enviweb
Zdroj:

Rubriky
Nezařazené

Koaliční poslanci navrhujú zrušiť povinnosť inštalovať váhy do zberových vozidiel

Povinné váhy v zberových autách sú kontraproduktívne riešenie, vyžadujú si vysoké investičné náklady a majú aj negatívne dopady na životné prostredie, tvrdia poslanci.

Povinnosť vybaviť všetky zberové vozidlá vážiacim systémom, ktorá sa do zákona o odpadoch dostala novelou v roku 2019, môže z legislatívy čoskoro vypadnúť.

Skupina ôsmich poslancov zo všetkých koaličných strán predložila návrh novely zákona o odpadoch, ktorým chcú túto povinnosť zrušiť. Podľa súčasného znenia zákona by všetky zberové vozidlá mali mať vážiaci systém najneskôr k 1. januáru 2023.

O čo ide?

V novembri 2019 schválila NR SR novelu zákona č. 79/2015 Z. z. o odpadoch, ktorou sa do slovenskej legislatívy odpadového hospodárstva zaviedla nová povinnosť: vážiaci systém v každom zberovom vozidle.

Z ustanovenia vyplýva, že ten, kto vykonáva zber zmesového odpadu alebo triedený zber komunálnych odpadov z obalov a neobalov, je povinný zabezpečiť vybavenie zberových vozidiel „vážiacim systémom zaradeným do skupiny určených meradiel a spĺňajúcim požiadavky na určené meradlo.“

Nová regulácia má nadobudnúť účinnosť od 1. januára 2023. Dovtedy by podľa súčasného znenia zákona mali byť vážiacim systémom vybavené všetky vozidlá využívané na zber odpadu. Povinnosť sa tak týka niekoľkých tisícok vozidiel.

Upozorňujú na náklady

Návrh novely zákona o odpadoch, pod ktorý sa podpísali poslanci Radovan Kazda (SaS – spoluvlastník vydavateľstva Odpady-portal.sk, pozn. red.), Anna Zemanová (SaS), Alexandra Pivková (Za ľudí), Jaromír Šíbl (OĽaNO), Anna Mierna (OĽaNO), Jaroslav Karahuta (Sme rodina), Jozef Lukáč (Sme rodina) a Eva Hudecová (Sme rodina), počíta s tým, že povinné váhy v zberových vozidlách z legislatívy vypadnú.

„Povinnosť vybavenia zberných vozidiel vážiacim systémom je kontraproduktívna, nakoľko mnohé obce takýto systém nepotrebujú,“ uviedli poslanci v dôvodovej správe k návrhu s tým, že všetky zberové vozidlá sa už v súčasnosti pred vysypaním odpadu vážia na certifikovaných váhach, či už na skládkach odpadov, zariadeniach na energetické využitie odpadu alebo na spracovanie triedeného odpadu.

„Váhy sú ťažké, čo znamená, že vozidlá dokážu na jedenkrát odviesť menej odpadu a najazdia viac kilometrov. Váženie odpadu zároveň pridáva prácu pracovníkom zberu a manipulácia s nádobami im zaberie viac času,“ vysvetlil ďalší z dôvodov predkladateľov Radovan Kazda na sociálnej sieti.

Povinné váhy v zberových vozidlách podľa poslancov podpísaných pod návrhom zároveň spôsobia neprimerane vysoké investičné náklady. Tvrdia pritom, že vážiace systémy bude nevyhnutné zabezpečiť aj pre stovky vozidiel, ktoré ich v praxi nebudú využívať.

Povinnosť vážiaceho systému preto podľa poslancov „vykazuje znaky klientelisticky motivovanej regulácie, ktorá vnucuje nákup zariadení aj pre tých, ktorí ich nepotrebujú.“

„Cena jedného vážiaceho zariadenia sa podľa informácií od prevádzkovateľov vozidiel pohybuje od piatich 5 000 do 30 000 eur,“ uviedli predkladatelia s tým, že tieto náklady by sa premietli do cien za zber komunálneho odpadu, čo by pocítili zvozové spoločnosti, najmä menšie zberovky vo vlastníctve miest a obcí, ako aj výrobcovia vyhradených výrobkov, ktorí financujú zber triedeného odpadu.

Podľa odhadu, ktorý zaznel na vlaňajšej konferencii Odpadové hospodárstvo 2020, by sa povinné váhy v zberových vozidlách premietli do zvýšenia poplatku za odpad v priemere o päť až desať eur na obyvateľa.

Foto: průmyslová ekologie
Zdroj: Odpady-portal.sk

Rubriky
Nezařazené

Zdá se, že třídicí sleva je výrazně nespravedlivá

Ministerstvo životního prostředí deklaruje, že se odpadářský sektor mohl na novou legislativu připravit s dostatečným předstihem. Média hlásí, že času bylo přehršel. Legislativu máme v praxi měsíc a půl a ukazuje se, že odpadáři buď opravdu zaspali, nebo je pravda úplně jinde.

I přes to, že dotažení nové legislativy všemi peripetiemi a obtížnými jednáními v prostředí neuvěřitelného českého diskuzního chaosu až k uvedení do praxe lze považovat za husarský kousek, nelze říci, že by se dalo na její uvedení v platnost připravit.

Jeden příklad z mnoha:

Odborníci z MŽP uskutečnili v průběhu 1. poloviny roku 2020 řadu přednášek, kde odborné a široké veřejnosti představovali tzv. třídicí slevu. Necelého půl roku poté, byla představena nová verze zákona (dnes vedeného pod č. 541/2020 Sb.), která definuje třídicí slevu zcela jinak. Realizovat jakoukoli větší investici v tomto velmi legislativně proměnném období v podstatě není reálné a bylo by bláznivé myslet si opak.

Další otázkou je, jak je třídicí sleva, která je ryze českým fenoménem, konstruována. Zdá se, že tak jak je mechanismus třídicí slevy nastaven, je silně nespravedlivý k některým obcím a městům.

Rekreační oblasti

Ve Středočeském kraji například v oblasti Posázaví existují obce, pro které bude sleva nedostižnou metou. V období od dubna do října se počet obyvatel v těchto obcích zvýší mnohdy až trojnásobně o občany, kteří nemají v těchto oblastech trvale hlášené pobyty. S počtem obyvatel roste produkce TKO. Třídicí sleva byla pro rok 2021 stanovena na 200 Kg/osobu a rok. V mnoha případech je množství zákonem stanovené hranice pro slevu překročeno více než dvojnásobné. Tyto obce tak budou muset sáhnout velmi hluboko do svých rozpočtů.

Živnostníci

Třídicí sleva je určena pouze pro města a obce. Není určena pro živnostenskou sféru. Živnostníka se bude týkat pouze v případě, že se přihlásí do obecního systému nakládání s odpady. Proč by se však živnostník, resp. obchodní společnost, hlásil do systému obce, když by podmínky byly jednoznačně horší, než když si odpadové hospodářství zajišťují sami?

Foto: irozhlas
Zdroj:

Rubriky
Nezařazené

Jednorázové plasty zřejmě začneme omezovat už od července

Přijetím nových odpadových předpisů a prováděcích vyhlášek legislativní činnost v oblasti odpadů pro Ministerstvo životního prostředí nekončí. V současném legislativním procesu je totiž zákon o tzv. jednorázových plastech.

Legislativní proces zákona o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí ušel už pořádný kus cesty. 25. ledna byl schválen Vládou, během února se bude projednávat v Poslanecké sněmovně. Hotový a legislativně schválený by měl být do konce července letošního roku a to kvůli transpozici. Zákon totiž navazuje na evropskou směrnici o jednorázových plastech. Lze předpokládat, že termín bude naplněn, protože zákon legislativním procesem prozatím dobře prochází.

Zákon se dotýká celé řady plastových výrobků a celé řady subjektů, nejen z oblasti odpadového hospodářství, ale především výrobců těchto výrobků. Na některé výrobce dolehne velmi výrazně a to proto, že zakazuje vybrané plastové výrobky.

Vyrábět se už nebudou plastové příbory, talíře, brčka, vatové tyčinky, tyčky k uchycení a podpěře balónků, nádoby a nápojové kelímky z expandovaného polystyrenu i výrobky z oxo-rozložitelného plastu. Pokud bude zákon schválen ve stanoveném termínu, začne zákaz uvádění výrobků na trh platit po 1. červenci 2021. Po celý následující rok ale bude možné doprodávat zásoby.

„Jen díky němu by se měla ročně snížit spotřeba daných plastových výrobků o zhruba 1,77 mld. Kusů,“ uvedlo Ministerstvo životního prostředí.

Foto: ekolist
Zdroj:

Rubriky
Nezařazené

Právník radí: Jak na poplatky za odpad u občanů bez trvalého bydliště

Jako jeden z největších problémů v oblasti odpadového hospodářství hodnotí obce poplatky za svoz a likvidaci komunálního odpadu v případě, že se na území obce vyskytují rekreační a další objekty, které obývají občané bez trvalého bydliště v obci. Tito obyvatelé využívají služeb města, produkují zde odpady, ale obci za ně dosud neplatili.

Nový odpadový zákon zahrnuje i tuto problematiku. Kristýna Zahálková z právní poradny Frank Bold poskytla našemu portálu informace, jaké možnosti mohou obce v těchto případech využít:

Nová úprava systému poplatků za komunální odpad

Systém poplatků za komunální odpad nově kompletně upravuje zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Obec si může vybrat mezi dvěma druhy místních poplatků za komunální odpad – poplatkem za obecní systém odpadového hospodářství (dříve poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů) a poplatkem za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci (dříve poplatek za komunální odpad).

Jak na poplatek za odpad u občanů bez trvalého bydliště

Nová úprava mimo jiné nabízí nástroje, jak zajistit, aby v obci poplatek mohly platit i osoby, které zde reálně bydlí a produkují odpad, ale hlášený pobyt mají v obci jiné. Aby obec toto zajistila, musí zvolit režim poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci. Jeho poplatníkem jsou totiž fyzické osoby, které mají na území obci bydliště, popř. zde vlastní nemovitost, ve které bydliště nikdo nemá. Bydlištěm se ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku rozumí místo, kde se osoba zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale. Poplatek obecnímu úřadu za všechny poplatníky v jedné nemovitosti odvádí její vlastník (popř. společenství vlastníků jednotek).

Osvobození v druhém režimu

Aby osoba neplatila poplatek na dvou místech zároveň, zavádí zákon nový důvod osvobození v druhém režimu, tj. v režimu poplatku za obecní systém odpadového hospodářství. Poplatníkem tohoto poplatku zůstává fyzická osoba, která je v obci hlášena k pobytu, a vlastník nemovitosti, kde k pobytu nikdo hlášený není. Nový důvod osvobození dopadá na osoby s pobytem hlášeným v obci, které ale mají bydliště v jiné obci, kde zároveň platí poplatek za odkládání odpadu z nemovité věci. Osvobození nedopadá na vlastníky nemovitostí, ve kterých není nikdo hlášen k pobytu. V žádném z režimů by se tedy nemělo stát, že na území obce bude nemovitost, ze které nikdo poplatek odvádět nebude.

Foto: ekonom.cz
Zdroj: