Autor: sdruzeniKS

Rubriky
Nezařazené

Praha otevřela v Ďáblicích první ekologické pohřebiště

V areálu Ďáblického hřbitova byl dnes slavnostně představen Luční hřbitov, který se stal vůbec prvním pohřebištěm v České republice, jež je určeno k ekologickému pohřbívání těl do země. Tento přírodní prostor doplněný altánem má kapacitu celkem 350 míst a jeho zřizovatelem je příspěvková organizace hlavního města Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy.

„Každý máme jiné zvyky a pohled na zlomové životní rituály, proto bychom měli mít i možnost rozloučit se s našimi blízkými po svém. O méně formální obřady i místa spojená s přírodou je čím dál tím větší zájem, stejně tak jako o udržitelné a ekologické pohřbívání. Jsem proto moc ráda, že Pražané budou mít i tuto alternativu,“ říká Alexandra Udženija, náměstkyně primátora pro oblast sociálních věcí a zdravotnictví.

Unikátní pohřebiště v pražských Ďáblicích má charakter květinové louky, kdy jsou hrobovým místům vyhrazeny luční pásy, které mezi sebou oddělují kosené uličky. Obřady se budou odehrávat v jednoduchém altánu umístěném v centrální části pohřebiště.

Jednotlivé hroby nebudou nijak viditelně ohraničeny, nebudou na nich pomníky ani náhrobní desky, aby se nenarušoval charakter květinové louky. Zemřelí budou připomínáni jen dřevěnými destičkami se jménem, základními údaji a případně dalším textem.

Zesnulé je na Lučním hřbitově možné ukládat do země pouze v ekologických rakvích – tedy v rakvích, které se v půdě zcela rozloží. Nejčastěji se bude jednat o schránky zhotovené z nemořeného a nelakovaného dřeva či proutí, bez plastových ozdobných prvků. Obdobné nároky budou kladeny i na použité textilie: jak výstelka rakve, tak oblečení zemřelého musejí být vyrobeny z čistě přírodních a biologicky rozložitelných tkanin. Uložení těla bez pevné schránky, zavinutého pouze v plátně, jak je to běžné na mnoha přírodních hřbitovech v zahraničí, zde ale zatím možné nebude, neboť to dosud nedovoluje platná česká legislativa.

„Pražské městské pohřebnictví se v posledních letech snaží citlivě naslouchat pozůstalým a vycházet vstříc jejich potřebám,“ říká ředitel Hřbitovů a pohřebních služeb hl. m. Prahy Martin Červený. „Postupně rozšiřujeme nabídku svých služeb, měníme zažité stereotypy a tradiční pohřebnictví kombinujeme s moderními evropskými trendy – kromě přírodního pohřebnictví podporujeme i různé alternativní formy posledního rozloučení. Například loni v listopadu jsme ve Strašnicích otevřeli pohřební Ateliér, který pozůstalým umožňuje, aby se s blízkým člověkem rozloučili beze spěchu a podle vlastních představ a podobných novinek připravujeme více,“ dodává ředitel Martin Červený.

První krok směrem k ekologickému pohřbívání učinila městská organizace spravující pražské hřbitovy už v roce 2015. Tehdy byl – rovněž v areálu Ďáblického hřbitova – založen Les vzpomínek, kde je popel zemřelých ukládán ke vzrostlým stromům: buď v ekologických urnách, nebo formou vsypu. Ani v Lese vzpomínek však nejsou povoleny žádné pomníky; jména zemřelých nesou jen malé dřevěné destičky připevňované ke kmenům.

ZDROJ + FOTO

 

Rubriky
Nezařazené

Rada SKS dne 9. 9. 2023 – příprava 62. Kongresu SKS

Vzhledem k blížícímu se termínu podzimního kongresu se sešla Rada SKS k jednání zaměřenému k této vrcholné akci letošního roku.

Předmětem jednání rady bylo detailní zpracování „Plánu práce“ podzimního kongresu. Dále jsme schválili přípravu informačního systému pro naše kongresy, který představil náš nový ORGANIZER partner p. Tomáš Lipš (DZ Litoměřice).  

Současně byl po zpřesnění termínů schválen také návrh „Plánu činnosti 2024“ který představíme členům SKS na valné hromadě v rámci 62. Kongresu SKS. 

 

Ing. Josef Matucha

Tajemník SKS

Rubriky
Nezařazené

Syntetická paliva mohou hrát důležitou roli v přechodu k nízkoemisní dopravě, říká ministr Kupka

Syntetická paliva mohou významně přispět ke snížení emisí v dopravě, a to především v oblastech letectví, námořní přepravy a nákladní dopravy. Na tom se shodují zástupci vlád, průmyslu a akademického sektoru z desítek zemí, kteří se sešli na konferenci k syntetickým palivům v bavorském Mnichově. Na pozvání spolkového ministra dopravy Volkera Wissinga jako jeden z hlavních řečníků vystoupil na konferenci i český ministr dopravy Martin Kupka. Česká republika v současnosti mapuje potenciál možného využití syntetických paliv.

„Doprava aktuálně prochází obdobím bouřlivého technologického vývoje, který zcela nutně směřuje ke snižování dopadů dopravy na životní prostředí. Pro Českou republiku je důležité, aby v tomto procesu byl zachován princip technologické neutrality. Nikdo z nás nevidí do budoucnosti, aby nyní mohl se 100 % jistotou určit, jaký bude podíl různých alternativních pohonů v budoucnosti dopravy. Kromě elektromobility a vodíku vidíme potenciál i ve vývoji syntetických paliv pro spalovací motory, které mohou hrát důležitou roli při snižování emisí v letecké a námořní a lodní dopravě a také v oblasti těžké nákladní dopravy a specializovaných vozidel, jako jsou například vozy IZS, kde bateriová elektromobilita stále ještě naráží na své technologické limity. Syntetická paliva mohou vdechnout druhý život mnoha dopravním prostředkům se spalovacími motory,“ říká ministr dopravy Martin Kupka. 

Syntetická paliva,  jsou kapalná nebo plynná paliva určená pro použití ve vozech s motorem s vnitřním spalováním, při jejichž použití vzniká omezené nebo nulové množství emisí CO2, a to i díky využití obnovitelných zdrojů energie při jejich výrobě. Ve výzkumu jejich efektivní výroby a využívání v tuto chvíli v Evropě hrají prim německé firmy. Česká republika aktuálně zkoumává celkový potenciál využívání syntetických paliv. „Výzkum, vývoj a i následná výroba syntetických paliv může představovat zajímavou příležitostí i pro naše firmy a vědecké a výzkumné instituce,“ připomíná ministr Kupka. 

Díky aktivitě České republiky a Německa se podařilo letos na jaře prosadit na evropské úrovni právně závaznou výjimku pro vozy se spalovacími motory na syntetická paliva. Ty bude možné nabízet po roce 2035, kdy vstoupí v platnost unijní zákaz prodeje nových osobních automobilů se spalovacími motory. 

Mnichovské konference o syntetických palivech se účastnili zástupci vlád, mezinárodních organizací, asociací, průmyslu a akademické obce z více než 80 zemí. Cílem konference je podpořit sdílení zkušeností a znalostí mezi jednotlivými státy pro urychlené uvedení e-paliv na trh a mezinárodní spolupráci ohledně vývoje syntetických paliv.

 

ZDROJ + FOTO

Rubriky
Nezařazené

Požárů fotovoltaik přibývá. Lidé podceňují bezpečnost instalací

Celkem 45 požárů fotovoltaických systémů v celé České republice evidoval Hasičský záchranný sbor ČR od letošního ledna do konce července. Srpen do statistiky přispěl řadou dalších případů. V minulém roce 2022 došlo k 29 požárům fotovoltaických elektráren. V předchozích letech jich bylo nanejvýš 15 ročně.

Důvod skokového nárůstu je podle České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) jasný: rostoucí počet fotovoltaických elektráren (FVE), které vznikají bez odborných znalostí zhotovitele a zpracovatele dokumentace. Situaci mohou v příštích letech ještě zhoršit důsledky rozvolnění povolovacího řízení, kdy od 23. ledna 2023 je možné FVE s výkonem do 50 kW při splnění stanovených podmínek realizovat bez povinného požárně bezpečnostního řešení.

Inženýrská komora chápe podporu obnovitelných zdrojů energie – ať má podobu dotační, nebo legislativní. Zároveň ale upozorňuje na složitost těchto zařízení, kterým bezesporu je i „menší“ FVE do 50 kW. A apeluje na stavebníky, aby nepodceňovali projektovou přípravu a zapojení autorizovaných osob do přípravy, realizace i provozu solárních systémů.

„Určitě nedoporučujeme jít cestou montáže podle internetu a nakoupit nejlevnější výrobky s cílem co nejvíce ušetřit. Nesprávný návrh řešení, nevhodné materiály nebo neodborná instalace významně zvyšují riziko požáru. A to se může prodražit: ohroženy mohou být nejen celé nemovitosti, ale i lidské zdraví a životy. A to nejen majitele nemovitosti, ale i sousedů nebo zasahujících hasičů, neboť požárem zasažený FVE systém může být pod napětím vyšším než relativně bezpečných 120 voltů,“ vysvětluje Ing. Robert Špalek, předseda ČKAIT.

Popsaný problém se týká především oblasti rodinných domů. V případě FVE na průmyslových objektech nebo retail parcích jde zpravidla o systémy s vyšším výkonem než 50 kW a ty musejí vždy projít řádným povolovacím řízením podle stavebního zákona (současného č. 183/2006 Sb. nebo nového č. 283/2021 Sb.). Požárně bezpečnostní řešení je v takových případech nezbytnou částí projektové dokumentace.

Podle Ing. Jana Petereka, autorizované osoby v oboru požární bezpečnosti staveb, začne hořet jen výjimečně kvůli poruše na samotném solárním panelu. Příčina bývá většinou ve zkratu v navazujících rozvodech a elektrických zařízeních. Panely jako takové svou konstrukcí požár nešíří, to ostatně dokázala řada zkušebních testů, které provedla společnosti K.B.K. fire s.r.o. v roce 2022 v laboratořích Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT (UCEEB).

Riziko vzniku a následného šíření požáru se podle zkušeností expertů na požární bezpečnost týká často konektorů na kabeláži pod stejnosměrným napětím, hořlavých obalů kabelů nebo nekvalitních (anebo neodborně zapojených) zařízení, jako jsou měniče napětí či odpojovače/optimizery. Příčinou může být rovněž nevhodná skladba střešní krytiny, nevyhovující umístění technických zařízení či neřešené průchody elektroinstalace konstrukcí. V praxi se odborníci setkávají také s nekvalitními bateriovými úložišti nebo podceněnou ochranou před zásahem bleskem.

„V poslední době dochází i k rozmachu plastových nosných konstrukcí, které kvůli nižší ceně nahrazují nehořlavý materiál a na nichž jsou uloženy panely. Plastová konstrukce ale není podle vyhlášky č. 114/2023 Sb. přípustná z hlediska bezpečné instalace, proto je nutné v těchto případech projít řádným stavebním řízením bez ohledu na výkon FVE,“ vysvětluje Ing. Josef Král, autorizovaná osoba v oblasti požární bezpečnosti staveb.

Dalším velmi důležitým výstupem bezpečné instalace je, aby bylo možné každou fotovoltaickou elektrárnu v případě požáru deaktivovat. A protože slunce vypnout nelze (a solární panely tak mohou vyrábět energii stále), je třeba zajistit to, aby FVE po „vypnutí“ neměla v části se stejnosměrným napětím, tj. mezi panelem a střídačem, napětí vyšší než 120 V. (Toto navíc neplatí pro rodinné domy s FVE do 10 kW, které jsou vyjmuty z požadavků na „vypnutí“ podle vyhlášky č. 114/20023 Sb.)

Realita, která může ohrozit životy hasičů zasahujících v případě požáru, ovšem bývá zcela jiná. Běžně jsou k vidění stavby s FVE s napětím ve stejnosměrné části 600 až 800 voltů, někdy i více. Pokud je ale při hašení střechy stejnosměrné napětí vyšší než 400 voltů, hrozí hasičům vysoké riziko smrtelného úrazu a velící důstojník má proto podle metodického listu bojového řádu jednotek požární ochrany oprávnění přerušit zásah. To v důsledku znamená prodloužení doby likvidace požáru a v extrémním případě se hasiči zaměří jen na ochranu sousedních nemovitostí.

Situaci stavebníkům, autorizovaným osobám ani dodavatelským firmám neusnadňuje nejednoznačnost vyhlášek definujících požadavky na instalace FVE systémů. V současnosti například neexistuje žádná normová hodnota „bezpečného“ napětí.

„S ohledem na vše výše uvedené velmi doporučujeme všem, kdo si fotovoltaické elektrárny pořizují, aby si ve vlastním zájmu nechali od autorizovaných osob zpracovat požárně bezpečnostní řešení a požadovali jeho naplnění i od dodavatelských společností. Platí to i v případech, kdy mají FVE nižší výkon než 50 kW a nevyžadují stavební řízení. Malé finanční výlohy mohou předejít veliké škodě. Ostatně nedivili bychom se, kdyby se podobná dokumentace a bezpečnostní řešení staly do budoucna povinností i pod tlakem pojišťoven,“ uzavírá Ing. Robert Špalek.

 

ZDROJ + FOTO

 

Rubriky
Nezařazené

Rada SKS dne 23. 8. 2023 v Jičíně

Při příležitosti návštěvy veletrhu Kobit v Jičíně proběhlo již téměř tradičně také jednání Rady SKS.

Hned v úvodu jsme projednali se souhlasem přijetí 2 nových členů SKS, TEDOS Mikulov a CAN Hranice.

Nosným tématem jednání byly komplexní informace o přípravě podzimní tematické cesty k našim členům, technickým službám ZČK a také k přípravě podzimního 62.Kongresu SKS v Ostravě. Dle předložených informací jsou obě akce průběžně zajištěny v návaznosti na časový harmonogram.

Druhým bodem jednání bylo posouzení návrhu plánu činnosti na r. 2024, který byl časově zpřesněn a bude předložen k schválení na příští radě SKS.

Děkujeme vedení společnosti Kobit za poskytnutí zázemí pro jednání Rady SKS.

 

Ing. Josef Matucha

tajemník

Rubriky
Nezařazené

Průzkum: Češi špatně zacházejí s použitými e-cigaretami

Více než polovina kuřáků elektronických jednorázových cigaret vyhazuje použitý přístroj do běžného komunálního odpadu. A to i přesto, že téměř 50 % z nich ví, že vaporizér v sobě má zabudovanou baterii.

Jak aktuální průzkum* společnosti Ecobat dále ukázal, téměř 90 % uživatelů e-cigaret netuší, že použitou elektronickou cigaretu mohou vrátit tzv. kus za kus do trafiky či jiného prodejního místa. Do sběrných nádob, určených pro ekologickou likvidaci baterií, odnáší vybité přístroje 8 % dotazovaných.

Společnost Ecobat, která v tuzemsku již 20 let organizuje sběr všech odpadních baterií a zajišťuje proces jejich třídění a následné recyklace, realizovala průzkum na téma recyklace použitých jednorázových elektronických cigaret. Důvodem je zvyšující se obliba vapování, zejména mezi mladými lidmi, a s ní spojená nutnost edukace veřejnosti o správném zacházení s použitými přístroji. „Jak nám potvrdily výsledky průzkumu, vapování je populární zejména mezi lidmi ve věku od 18 do 26 let. V tomto vzorku kouří elektronické cigarety dokonce 42 % dotazovaných. Téměř stejné procento z nich ale neví, že v e-cigaretě je částečně nabitá lithiová baterka, která by mohla způsobit zahoření přístroje,“ komentuje výsledky Kateřina Vránková ze společnosti Ecobat a pokračuje: „Zarážející také je, že naprostá většina respondentů z této věkové skupiny neví, že vybitý přístroj mohou bezplatně vrátit do trafiky. Každý prodejce má totiž povinnost odpadní baterie i elektrozařízení od zákazníka zdarma odebrat při nákupu nového výrobku.“ Prodejny s větší prodejní plochou (nad 200 m2 ) musí zřídit veřejné místo pro sběr použitých malých elektrozařízení.

Kam vyhazujete elektronické cigarety po jejich vykouření?

(uvedeno v %)

 

18–26 let

27–35 let

36–44 let

45–53 let

54–65 let

Do běžného směsného
odpadu

66,7

55,6

61,1

46,2

48,4

Odnáším je zpět do
trafiky či obchodu, kde jsem je koupil/a

14,3

7,4

4,2

11,5

3,2

Do sběrné nádoby na
baterie (v obchodě, na poště, na MÚ…)

9,5

22,2

0

15,4

25,8

Do červeného kontejneru,
který je určen k ekologické likvidaci malých elektrospotřebičů

9,5

7,4

21,7

19,2

12,9

Jiné

0

7,4

13

7,7

9,7

Vliv e-cigaret na životní prostředí

Podle oficiálních zdrojů CDC (Centers for Disease Control and Prevention) se v období od ledna 2020 do prosince 2022 jen v USA zvedl prodej e-cigaret z 15,5 milionu na 22,7 milionů. Celosvětově se počet lidí holdujících vapování pohybuje kolem 82 milionů. Nejen výroba, ale zejména nesprávná likvidace vybitých e-cigaret má však zásadní vliv na životní prostředí.
Téměř 90 % účastníků aktuálního průzkumu společnosti Ecobat uvedla, že si je vědoma toho, že výroba elektronických cigaret není ekologická.

Nerozebírat, ale správně třídit

Každá elektronická cigareta obsahuje předem nabitou baterii. „Ve společnosti panují mýty, že by uživatelé měli e-cigarety před vyhozením rozebrat. Odpověď je ne. Nejjednodušší a správnou cestou k ekologické likvidaci je vybitý přístroj odevzdat v prodejně, kde si ho koupili anebo ho vyhodit do červeného kontejneru určeného pro drobná elektrozařízení“ uzavírá Vránková

 

ZDROJ + FOTO

Rubriky
Nezařazené

Nechtěné dědictví po sovětské okupaci Československa

U příležitosti výročí vstupu „spřátelených“ vojsk Varšavské smlouvy na území Československa a následné, více než 20 let trvající sovětské okupace, připravila Česká informační agentura životního prostředí malý přehled vybraných ekologických škod, které v České republice přetrvávají dodnes.

 

 

Během svého pobytu na našem území využívali sovětští vojáci 73 různě velkých lokalit. Po svém odchodu zde okupanti zanechali (mimo jiné) ekologické škody významného rozsahu. Jedná se zejména o kontaminaci podzemních vod ropnými uhlovodíky, chlorovanými uhlovodíky, ale také polychlorovanými bifenyly, těžkými kovy a dalšími toxickými látkami.

Ačkoliv na lokalitách opuštěných sovětskou armádou začaly sanační práce téměř ihned po odchodu okupačních vojsk a na většině postižených míst nezbytná sanace již proběhla, dodnes nejsou veškeré ekologické zátěže způsobené sovětskými vojáky odstraněny. Z údajů v databázi SEKM (Systém evidence kontaminovaných míst) vyplývá, že na území ČR je v důsledku činnosti sovětské armády stále evidováno celkem 158 kontaminovaných míst. Jejich lokalizace je patrná z přiložené mapy.

 

 

 

ZDROJ + FOTO

Rubriky
Nezařazené

Kde sázet stromy a jak o ně pečovat ?

Fungující město není jen nahodilý shluk ulic, ale systém, kde zástavba vzniká podle plánu, řeší se dopravní propojení jeho částí a vybavení vším, co lidé k životu potřebují. Podobně to platí o sídelní zeleni, ani tady by neměl vládnout chaos. Konkrétně na stromy v uličním prostoru se zaměří připravovaný Městský standard uličních stromořadí jako prostředek pro plánování, výsadbu a péči o ně. Se souhlasem Rady města Brna ho zpracuje Kancelář architekta města Brna (KAM).

„Uliční stromořadí je významným prvkem tzv. modrozelené infrastruktury měst a může ovlivnit jejich adaptaci na změnu klimatu. Podobně jako jiné složky městské struktury je ale třeba i stromořadí kvalitně plánovat, vysazovat je a pečovat o ně, abychom plně rozvinuli potenciál, který od nich očekáváme,“ objasnil náměstek primátorky města Brna pro oblast životního prostředí Jaroslav Suchý.

Kvalitním plánováním nelze chápat jen projektovou přípravu pro výsadbu jednoho konkrétního stromořadí, ale také cílevědomou tvorbu systému sídelní zeleně, jehož důležitou součástí jsou právě stromořadí; jejich význam tak přesahuje konkrétní ulici nebo čtvrť. V době klimatických změn je pro trvalou obyvatelnost města důležité mít systém zeleně dostatečně robustní a odolný, protože se kromě jiného významně podílí na regulaci zdejšího mikroklimatu. Brno dosud svůj standard pro plánování stromořadí nemělo.

To by se nyní mělo změnit. Využit bude již zpracovaný standard hlavního města Prahy, čímž se zúročí veškeré zkušenosti a sníží náklady a čas potřebné na pořízení dokumentu. „Bude ale upraven pro potřeby a specifické podmínky Brna, protože tu máme jinou organizační strukturu správy zeleně, odlišné mikroklima i skladbu dřevin a podobně,“ doplnil Jaroslav Suchý.

Přizpůsobení pražského dokumentu na míru Brna zahrnuje mapování způsobu správy zeleně, datovou strukturu pasportu zeleně, analýzu interakce stromů s dopravní a technickou infrastrukturou či terénní průzkumy vybraných stromořadí, které prověří, zda zeleň plní očekávané funkce.

Licenční poplatek hlavnímu městu činí zhruba 27 000 korun bez DPH. Úpravu standardu pro Brno provede autorský tým, který se podílel na tvorbě toho pražského, rozšířen bude o vybrané specialisty z KAM a Veřejné zeleně města Brna. Adaptace včetně podrobných analýz bude stát přibližně 2 300 000 korun včetně DPH. Rada města Brna dnes souhlasila, že tyto peníze půjdou z rozpočtu KAM, konkrétně z nevyužitého účelového neinvestičního příspěvku na územní studii modrozelené infrastruktury. Změnu účelu tohoto neinvestičního příspěvku ještě musí potvrdit brněnští zastupitelé.

Smlouva by měla být podepsána na konci září, na úpravě standardu se začne pracovat v listopadu. Analýzy by měly být hotové v únoru 2024 a v červnu příštího roku dostanou první verzi dokumentu k připomínkování Magistrát města Brna a městské organizace, jako jsou Brněnské komunikace, Technické sítě Brno, Dopravní podnik města Brna a další.

ZDROJ + FOTO

Rubriky
Nezařazené

Pozor na černé pasažéry v odpadovém hospodářství, ohrožují životní prostředí i spotřebitele

Černí pasažéři v odpadovém hospodářství nejezdí bez placení veřejnou dopravou, ale vyhýbají se poplatkům za recyklaci odpadu. Typicky se jedná o firmy nebo živnostníky, kteří mají ze zákona zajistit zpětný odběr jimi produkovaných či dovážených výrobků v okamžiku, kdy doslouží.

Pokud firma vyrobí či doveze na český trh výrobek, její povinností je automaticky počítat s jeho budoucí recyklací v okamžiku, kdy jej chce spotřebitel vyhodit. Tuto povinnost nejčastěji zajišťují tzv. kolektivní systémy, které službu zpětného odběru a recyklace těmto firmám poskytují. Za to kolektivnímu systému zaplatí příspěvek na recyklaci, který při nákupu výrobku hradí spotřebitel.

„Při nákupu elektrozařízení si spotřebitel předplatí jeho budoucí recyklaci. Počítá se samozřejmě s tím, že se výrobku zbaví správným způsobem, tedy nejčastěji vrácením starého při nákupu nového nebo odevzdáním na sběrném dvoře,“ říká Petr Číhal, obchodní ředitel společnosti EKOLAMP, která zajišťuje zpětný odběr a recyklaci různých druhů elektrozařízení.

Mezi černé pasažéry patří řada firem a živnostníků

Podle analýzy společnosti EKOLAMP se této povinnosti v České republice vyhýbají zejména menší firmy či živnostníci. Typicky se jedná o malé výrobce či e-shopy, které dovážejí zboží na trh ze zahraničí, zejména z Asie.

„Někteří o této povinnosti nevědí, ale jiní ji ignorují a doufají, že si toho dohledové orgány nevšimnou. Teprve když je upozorníme, že jim za porušení zákona hrozí až 50milionová pokuta, tak se začnou o své povinnosti zajímat,“ shrnuje situaci Petr Číhal.

Ohrožují spotřebitele i životní prostředí

Černí pasažéři, neboli free rideři, nejenže parazitují na systému, který financují poctiví podnikatelé, ale ohrožují i samotné spotřebitele. Nepoctivé firmy většinou nedodržují ani další zákonné povinnosti, které mají chránit či informovat spotřebitele.

„Typicky neuvádějí veškeré informace o výrobcích či nedodržují evropské bezpečnostní standardy a normy, což představuje značné riziko zejména u elektrozařízení,“ vysvětluje Petr Číhal. „Náš kolektivní systém se dlouhodobě zaměřuje na tento problém a free ridery aktivně vyhledává a oslovuje s výzvou, aby své povinnosti plnili. Hájíme tím zájmy všech firem, které zákon dodržují.“

Nekalé praktiky free ridingu kromě spotřebitelů ohrožují i životní prostředí. Vedou ke vzniku tzv. sirotčího elektroodpadu, za který nebyly uhrazeny příspěvky na jeho ekologickou recyklaci. V důsledku nemusí být řádně recyklován a skončí například ve směsném odpadu či na černé skládce. Tím vzniká riziko poškození životního prostředí.

Od černých pasažérů výrobky raději nekupujte

Spotřebitelé se mohou o snížení počtu free riderů sami zasadit tím, že nebudou jejich výrobky kupovat. Nejprve mohou zkontrolovat, jestli je u výrobku uvedena výše recyklačního příspěvku.

„Tuzemští prodejci při prodeji nových elektrozařízení musí ze zákona uvádět na prodejních dokladech výši recyklačního příspěvku, který se za tato elektrozařízení povinně odvádí,“ dodává Petr Číhal.

Zda výrobce plní své povinnosti v rámci recyklace elektroodpadu, lze ověřit podle platného evidenčního čísla výrobce na webové stránce Ministerstva životního prostředí ČR v tzv. Seznamu výrobců elektrozařízení: visoh2.mzp.cz.

„Výrobky firem, které se vyhýbají plnění recyklačních povinností, často nesplňují ani jiné legislativní požadavky, například z hlediska bezpečnosti výrobku a jeho kompatibility s evropskými standardy. Doporučujeme takový výrobek nekupovat. Také nás můžete informovat, my se následně s takovou firmou spojíme a navrhneme jí vhodné řešení,“ uzavírá Petr Číhal.

ZDROJ + FOTO

Rubriky
Nezařazené

Predstavili komplexnú analýzu odpadového hospodárstva. Chýbajú spracovateľské kapacity, varuje

Zväz odpadového priemyslu predstavil Bielu knihu odpadového hospodárstva SR. Pripravili sme cestovnú mapu pre politikov, hovorí jej spoluautor.

Slovensko má po 34 rokoch najkomplexnejšiu analýzu stavu nakladania s odpadom pod názvom Biela kniha odpadového hospodárstva SR.

Na 280 stranách odborníci na spracovanie odpadu, a zároveň členovia Zväzu odpadového priemyslu (ZOP), analyzovali všetky toky odpadov, ktoré na Slovenku vznikajú. Porovnali s nimi všetky existujúce spracovateľské kapacity, pričom tieto korelácie priniesli veľa znepokojujúcich záverov.

Odvetvie funguje samospádom

Zväz odpadového priemyslu na základe záverov Bielej knihy upozorňuje, že odpadové hospodárstvo na Slovensku nie je v dobrej kondícii, je riadené nekoncepčne a bez dlhodobých analýz. Podľa generálneho riaditeľa ZOP Jána Chovanca mala Biela kniha OH vzniknúť pod gesciou štátu pred desiatkami rokov.

„Aj to je dôvod, prečo odvetvie spracovania odpadu dnes funguje bez koordinácie a samospádom. Darilo sa nám to zakrývať vďaka skládkam. Na nich končil aj vytriedený odpad určený na recykláciu. Tlakom EÚ táto kamufláž postupne mizne, keďže Slovensko sa zaviazalo zredukovať skládky na maximálne 10 % komunálneho odpadu do roku 2035,“ upozorňuje J. Chovanec.

„Dáta z Bielej knihy ukázali, že objem skládkovaných odpadov, ktoré by sa dali využiť, nedokážeme úplne presunúť do zariadení na recykláciu, alebo do zariadení na spoluspaľovanie tzv. tuhého alternatívneho paliva z odpadu (TAP). Biela kniha po prvýkrát v ére samostatnosti krajiny okrem zmapovania produkcie odpadov, zmapovala všetky spracovateľské zariadenia a ich kapacity. Takisto sme sa zamerali na dlhodobú predpoveď vývoja odpadového hospodárstva v SR až do referenčného roku 2035, kde presne definujeme čo treba urobiť, aby spracovanie odpadu na Slovensku fungovalo na úrovni vyspelých európskych štátov,“ zdôrazňuje šéf ZOP.

Odpadu pribúda, kapacity nepostačia

V roku 2021 bolo uložených na skládky odpadov celkovo až 2 580 477 ton odpadov. Pri zachovaní množstva vyprodukovaného odpadu z roku 2021 budú kapacity skládok postačovať na tri roky, teda približne do konca roku 2026. Za predpokladu, že sa tieto skládky nebudú ďalej nerozširovať. Okrem komunálnych odpadov je na týchto skládkach zneškodňované významné množstvo priemyselných odpadov, ale aj isté množstvo odpadov zo zariadení na úpravu odpadov, ktoré nie sú koncovými zariadeniami.

Podľa Bielej knihy by sa odhadom dalo z celkového objemu odpadu na skládkach odkloniť na materiálové zhodnotenie cca 460-tisíc ton. Na toto množstvo má Slovensko dostatočné recyklačné kapacity. Z tohto objemu by sa približne 200-tisíc ton odpadu ročne dalo vytvoriť tzv. tuhé alternatívne palivo (TAP) do cementární. O 200-tisíc ton by sme tak zároveň mohli zredukovať import tohto druhu odpadu zo zahraničia, ktorý sa ako jediný na Slovensko dováža.

Aj za predpokladu redukcie takmer 500-tisíc ton odpadu ročne, naďalej zostáva v bilancii cca 700 – 800-tisíc ton ostatných odpadov, pre ktoré neexistujú alternatívne spôsoby nakladania. Tým, že nemáme vybudovanú dostatočnú sieť moderných zariadení na energetické využitie odpadu (ZEVO), budeme zrejme podľa Tibora Menyharta, člena prezídia ZOP, nútení hľadať riešenie aj v zahraničí, čo je úplne tá najhoršia alternatíva.

„EÚ nie je cestovaniu odpadu vôbec naklonená, navyše Poliaci, Česi a Maďari síce na rozdiel od Slovenska veľmi intenzívne budujú svoju technologickú infraštruktúru, ale počítajú iba s domácim odpadom. Voziť slovenský odpad do zahraničia je neželaná závislosť, na ktorú doplatili napríklad Slovinci. Desaťročia si budovali imidž zero waste krajiny, v skutočnosti svoj odpad vozili do rakúskych zariadení,“ hovorí T. Menyhart.

Biela kniha upozorňuje na fakt, že v roku 2035 vznikne na Slovensku 1,25 miliónov ton nerecyklovateľných (prevažne komunálnych) odpadov ročne, ktoré sa nebudú môcť skládkovať. Ak spočítame kapacity obidvoch ZEVO po ich plánovanom rozšírení (360-tisíc ton odpadov), kapacity plánovaných liniek na mechanicko-biologickú úpravu odpadov (MBÚ) a voľné TAP kapacity cementárni (200 tis. ton ročne), tak v roku 2035 budú na Slovensku aj naďalej chýbať kapacity na energetické zhodnocovanie odpadu na úrovni cca 550 – 600-tisíc ton ročne.

Slovensko má dnes podľa poskytnutých dát povolené dostatočné recyklačné kapacity na tieto druhy odpadov: biologicky rozložiteľný odpad (vrátane kuchynského odpadu), plasty, drevo, papier a lepenka, sklo. Aktuálne recyklujeme komunálny odpad na úrovni 49 % (v roku 2021).

Podľa prognózy by sa malo množstvo komunálneho odpadu zvyšovať každý rok o 1 %. Malo by sa jednať hlavne o recyklovateľný odpad. Jeho presunom do recyklačných zariadení by sme sa dostali v cieľovom roku 2035 na požadovaných 65 %, čo je cieľ stanovený pre SR Európskou úniou. Znamená to, že v roku 2035 by sme mali recyklovať 2 mil. ton z približne 3,1 mil. ton komunálnych odpadov ročne.

Na nebezpečný odpad chýbajú technológie

Za asi najkritickejší prúd odpadu, ktorý nemáme minimálne štatisticky pod kontrolou, môžeme označiť nebezpečný odpad. Kapacít na zneškodňovanie nebezpečných odpadov ubúda (kapacity skládok) a zariadení na konečné zhodnocovanie nebezpečných odpadov na Slovensku nepribúda. Až jedna tretina odpadu ide v režime „iný spôsob nakladania“, na základe ktorého nevieme presne identifikovať, kde odpad nakoniec skončil. Podobná situácia je aj pri celom priemyselnom odpade, kde to číslo tvorí až cca 3 mil. ton odpadov ročne.

To, že trend v spracovaní priemyselných, resp. nebezpečných, odpadov začína dosahovať svoju kritickú hranicu nepotvrdzuje len Správa o stave životného prostredia Slovenskej republiky v roku 2021, ktorá hovorí o poklese materiálového zhodnocovania a zvýšení podielu zneškodňovania nebezpečných odpadov ich skládkovaním, ale aj vývoj v spracovaní nebezpečných odpadov z automobilového priemyslu.

S nárastom produkcie odpadov z automotive nám materiálové a energetické zhodnocovanie postupne klesá a predúprava a zneškodnenie nám výrazne narastá.

Štát o niektorých zariadeniach ani nevie

Spoluautor Bielej knihy a člen prezídia ZOP Peter Gallovič upozorňuje, že tak pri recyklovateľnom, ale aj nerecyklovateľnom, odpade musíme vychádzať z dát a z dlhodobých predikcií. Dôvodom je najmä ťažkopádna povoľovacia legislatíva, vďaka ktorej každá technologická stavba trvá roky. Biela kniha je podľa neho prvým predpokladom k tomu, aby štát už prestal ad hoc hasiť akútne problémy a začal koncepčne myslieť.

„Snažili sme sa čo najjednoduchším spôsobom dať politikom návod ako na to, preto je súčasťou Bielej knihy tzv. cestová mapa odpadového hospodárstva SR do roku 2035. Presne vymedzuje, čo treba v nasledujúcich rokoch urobiť. Ako znížiť tvorbu odpadu a aké zariadenia je nutné vybudovať. K tomu však potrebujeme na úrovni štátu vytvoriť jednotný systém evidencie takýchto zariadení a takisto konečne sprevádzkovať informačný systém evidencie odpadov,“ vysvetľuje P. Gallovič.

„Už samotný fakt, že štát nemá prehľad o tom, v akom objeme sa spracúva napríklad nebezpečný odpad, je alarmujúci. Už pri získavaní vstupných podkladov do Bielej knihy sme zistili mnoho nepresností v poskytnutých informáciách. Napr. v údajoch, ktoré boli poskytnuté viacerými orgánmi verejnej správy často chýbali informácie o existencií zariadení, ktoré reálne existujú,“ uzatvára P. Gallovič.

ZDROJ + FOTO