Rubrika: Nezařazené

Rubriky
Nezařazené

62. Kongres Sdružení komunálních služeb ČR

V rámci připomenutí a současně také oslav 30. výročí vzniku samostatné České republiky se ve dnech
22. – 24. 11.2023 konal v hotelu Clarion Ostrava 62.Kongres Sdružení komunálních služeb ČR.

Záštitu nad akcí převzala PS ČR, senát PS ČR, hejtman MSK a statutární město Ostrava.

Za přítomnosti vzácných hostů Ing. Věry Kovářové, 1. místopředsedkyně PS ČR, Ing. Petra Víchy, člena senátu ČR a Mgr. Jana Dohnala, náměstka primátora Ostravy přijelo na setkání 230 účastníků a také 49 vystavovatelů komunální techniky.

Na úspěšném průběhu setkání se podíleli podporou především naši partneři firmy MOBA Mobile Automation AG, Koncept HK, ELTE Smart a také město Ostrava, za což jim děkujeme. Po mediální stránce pokračuje naše úspěšná spolupráce s vydavatelstvím ProfiPress a internetovým deníkem Komunální ekologie a Ekologie v praxi.

Do odborného programu akce jsme zařadili středeční seminář na téma: Nákup komodit na komoditní burze a také podnětné čtvrteční přednášky na téma: Kyberbezpečnost NIS 2 – nová směrnice EU a   Osobní rozvoj manažera – zdolávání námitek, psychohygiena z kritiky a negativních komentářů.

V rámci čtvrtečního dopoledního jednání jsme přivítali nové členy SKS, blahopřáli jubilantům k významnému životnímu jubileu a také se rozloučili s dlouholetými kolegy Ing. Roučkovou z Bíliny a Karlem Šilhavým z Přelouče. Současně se také naši členové mohli obrazově, formou připravených video produkcí, seznámit s průběhem tematické pracovní cesty do ZČ kraje a programem připravované cesty v příštím roce do Maďarska. Závěr čtvrtečního dopoledne byl věnován prezentaci vystavovatelů. Odpolední čas po valné hromadě SKS patří ,,našemu vláčku´´ , t.j. organizované venkovní prohlídce a prezentaci našich vystavovatelů komunální techniky. Po celodenním náročném programu čekal na účastníky relax na společenském večeru s rautem, vystoupením živé hudby a hudebním překvapením tzv. českého Elvise Presley.

Před pátečním ukončením kongresu a odjezdem využila řada účastníků nabídku prohlédnout si technickou památku – dolní oblast Vítkovic s dopravou připravenými autobusy.

Děkujeme všem přítomným na kongresu za účast a věřte, že Vaše pozitivní reakce jsou pro nás motivací k přípravě dalších společných setkání v roce 2024.

 

Více foto naleznete v GALERII.

 
Ing. Josef Matucha, tajemník SKS
Rubriky
Nezařazené

Česko zaostává v renovacích budov. Zrychlit ale musí celá EU

Z právě publikovaných výsledků zprávy, která sleduje pokrok v dekarbonizaci budov, vyplývá, že země EU nerenovují budovy dostatečně rychle. Nejhůře jsou na tom země střední a východní Evropy včetně Česka. Aby přispěly ke splnění klimatických cílů pro rok 2050 a zároveň ochránily své obyvatele před vysokými cenami energie, musí zrychlit tempo kvalitních renovací budov do energeticky úsporného standardu dvakrát až třikrát. I prostřednictvím dostatečně ambiciózního nastavení směrnice o energetické náročnosti budov.

Podle studie EU Buildings Climate Tracker (EU BCT), která se nyní dočkala svého druhého vydání, nerenovuji státy EU svoje budovy dostatečně rychle, tak aby dosáhly klimatické neutrality do roku 2050. Zaostávají i v plnění klimatických cílů pro rok 2030. Zpráva sledovala pokrok mezi lety 2015 a 2020 a výsledky ukazují rozdíl mezi současným stavem a hodnotami potřebnými k dosažení klimatické neutrality:

  • Emise CO2 z využívání energie v budovách jsou podle zprávy o 18 % vyšší, než je požadovaná cílová hodnota.
  • Obnovitelné zdroje energie pro vytápění a chlazení tvoří o 30 % nižší podíl, než je požadovaná cílová hodnota.
  • Kumulované investice do renovací v roce 2020 byly o 40 % nižší, než je požadovaná cílová hodnota.

V Česku a dalších zemích střední a východní Evropy je situace o něco horší. Navíc zaostáváním v tempu renovací se zde dále prohlubuje ohrožení obyvatel energetickou chudobou. Podle analýzy CERO VŠE z tohoto roku je u nás energetickou chudobou ohroženo až 30 % domácností. Ceny energie zde přitom patří mezi nejdražší v EU. Podle aktuálního průzkumu společnosti Budovy21 řeší ceny energie 9 z 10 Čechů. Většinou ale realizují jen menší opatření. Největší, 65-85% úspory energie, však dosáhnou jedině komplexní renovací domu.

Michal Čejka, konzultant energetických úspor z Centra pasivního domu, říká: „Lidé se často snaží chránit proti vysokým cenám energie snížením teploty vytápění a realizací menších opatření na obálce budovy, pořízením šetrnějšího zdroje vytápění či instalací fotovoltaiky. Často však bez uceleného konceptu. Nejvyšší a trvalou úsporu energie i emisí skleníkových plynů přinese ale jen komplexní renovace domu navržená odborníkem. Aby byla renovace skutečně efektivní a byla dostupná pro co nejvíce lidí, musí stát podpořit bezplatné energetické poradenství a návrh úsporných opatření a současně rozšířit možnosti investiční podpory o zvýhodněné renovační úvěry, které by pomohly předfinancovat a dofinancovat dotaci z programů jako je Nová zelená úsporám. Stát by měl jít příkladem a zaměřit se na kvalitní renovace vlastních budov jako jsou úřady, nemocnice a školy.“

Pavel Zemene, předseda Sdružení EPS ČR, říká: „Výsledky zprávy BPIE potvrzují to, co říkáme už léta. Tedy že potřebujeme tempo kvalitního zateplování budov dvakrát až třikrát zrychlit. Teď je navíc na zateplení i správný čas. Zatímco před 10 lety měla investice do zateplení návratnost okolo 20 let, s dotací to pak bylo necelých 15. Když dnes ale domácnost využije dotace z programu Nová zelená úsporám, investice se běžně vrátí už do 10 let, často i dříve.“

Příležitostí ke koncepční a dlouhodobé práci vedoucí ke zrychlení a zkvalitnění renovací všech typů budov, je aktuálně projednávaná směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD).

Po dvouapůlletém procesu se očekává, že jednání o přepracovaném znění směrnice EPBD budou uzavřena do konce letošního roku a že se zástupci členských států dohodnou na konečném znění.

„Směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD), jakožto hlavní legislativní nástroj pro pokrok v dekarbonizaci budov v EU, nás musí jednoznačně nasměrovat na cestu vedoucí ke splnění našich cílů pro rok 2030 a dále ke klimatické neutralitě v roce 2050,“ říká Oliver Rapf, výkonný ředitel BPIE.

Výsledná podoba směrnice EPBD bude mít zásadní význam pro řešení nedostatečného pokroku v dekarbonizaci budov v EU, uvádí se ve zprávě. Aby se EU přiblížila ke splnění cílů na uhlíkovou neutralitu v roce 2050, měly by být minimální standardy energetické náročnosti (MEPS) navrženy tak, aby se nejprve zabývaly budovami s těmi nejhoršími parametry. Zároveň by směrnice měla stanovit jasné milníky a termíny. U nových budov, které už budou podle nových norem tzv. bezemisní, by měla směrnice nastavit jasnější pravidla pro dekarbonizaci systémů vytápění a chlazení.

O The EU Buildings Climate Tracker (EU BCT)

Nástroj EU BCT vyvinula organizace Buildings Performance Institute Europe (BPIE). Sleduje pokrok v oblasti budov na cestě k dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a to formou indexu, který pokrývá období od roku 2015 do roku 2020. Sledování odpovídá indexu složenému ze souboru pěti ukazatelů sledujících emise CO2, konečnou spotřebu energie, podíl obnovitelných zdrojů energie, investice do renovace a domácí výdaje na energii. Při pohledu na pokrok mezi lety 2015 a 2020 ukazují výsledky u většiny ukazatelů rozdíl mezi současným stavem a hodnotami potřebnými k dosažení klimatické neutrality. Letošní vydání zahrnuje analýzu pro celou EU a specifickou analýzu pro střední a východní Evropu (CEE).

V porovnání s loňskými výsledky se rozdíl v dekarbonizaci mírně snižuje, ale ne do té míry, aby se odvětví přiblížilo klimatické neutralitě. Hodnota sledovaného ukazatele pro rok 2020 by měla být 18,1 bodu, ale dosáhla pouze 7,8 bodu. Rozdíl činí více než 10 dekarbonizačních bodů. Na základě současné situace je třeba každý rok dosáhnout pokroku v dekarbonizaci evropského fondu budov o 4,7 bodu, aby se do roku 2030 dostalo na správnou cestu.

Analýza pro země střední a východní Evropy ukazuje ještě znepokojivější trend: do roku 2020 je pokrok v dekarbonizaci fondu budov o 21 bodů mimo míru požadované dekarbonizace, což je největší rozdíl od začátku sledovaného období v roce 2015. Proto je v regionu střední a východní Evropy zapotřebí každoročně dosáhnout pokroku v dekarbonizaci o 5,7 bodu, aby se do roku 2030 dostal na správnou cestu.

 

Rubriky
Nezařazené

Úprava dešťové vody na pitnou – areál Sázava Logistics Park D1

Areál Sázava Logistic park na dálnici D1 se potýkal s nedostatkem pitné vody. Dva vrty se ukázaly jako nedostačující zdroj, a proto se začala hledat alternativní zásobárna surové vody. Jako vhodná varianta se ukázala dešťová voda, která se na úpravně vody upravuje na kvalitu vody pitné. Můžeme se tak zde setkat s první a jedinou úpravnou dešťové vody v České republice.

Logistický areál Sázava Logistics Park na dálnici D1 u Ostředku je provozován mezinárodním developerem UDI Group. Výstavba areálu, který nabízí 50 tisíc m2 ploch, si vyžádala investici jedné miliardy korun. Ve čtyřech provozech zde našlo práci asi 300 zaměstnanců. Areál leží na 34. kilometru hlavního domácího dopravního tahu – dálnice D1.

Investor se mimo jiné zaměřil na zajištění vysokého enviromentálního standardu, výstavbu zelených střech a hospodaření s vodou. Celý areál prochází environmentální certifikací BREEAM a pracuje i s celou řadou dalších šetrných opatření, jako je nízká energetická náročnost, kterou zajišťuje kvalitní izolace budov. Moderní vjezdy pro kamiony omezí tepelné ztráty v zimě a světlé a částečně zelené střechy zase minimalizují vznik tepelného ostrova v létě. Myslelo se i na biodiverzitu – zelené plochy jsou nově upraveny a vysazena byla stovka nových stromů.

Hlavní otázkou však bylo hospodaření s vodou. Kvůli nedostačující vydatnosti vrtů pro zásobování tohoto obrovského areálu pitnou vodou se tak hledaly jiné zdroje vody. Jako vhodná alternativa byla zvolena úprava dešťové vody – první a jediná úpravna dešťové vody v České republice. Pitnou vodou z dešťovky jsou zásobovány tři čtvrtiny celého logistického areálu. Ročně tak mohou vyrobit až 8 700 m3 pitné vody. Zbytek areálu je zásobován vodou z vrtů přímo na pozemku. Z hlediska hospodaření s vodou je tak areál v podstatě ostrovním řešením.

Popis technologie úpravy dešťové vody na vodu pitnou

Obecný popis

Kontejnerová úpravna dešťové vody je navržena na základě nejnovějších poznatků v oboru úpravárenství vod, s přihlédnutím k používaným a ověřeným technologiím a způsobům úpravy vod.

Navržená technologie pracuje jako multibariérová s důrazem na kvalitu výstupního produktu a jeho mikrobiální nezávadnost. Jedná se o komplexní technologii úpravny vody, umístněnou v zatepleném 20´ kontejneru a uloženou v blízkosti akumulace dešťové vody. Výsledným produktem je tedy voda pitná.

Technologie úpravy dešťové vody a akumulace upravené pitné vody (vodojem) jsou umístěny ve dvou objektech. Samotná technologie je umístěna ve skladovém zatepleném kontejneru velikosti 20´ a vodojem je tvořen PREFA akumulační nádrží vyrobenou z vodostavebního betonu o vnitřních rozměrech L x Š x H = 3 800 x 2 800 x 1 930 mm a užitečném objemu 17,34 m3.

Za předpokladu dostatečného množství dešťové vody je úpravna schopná vyrobit až 24 m3/den pitné vody dle vyhlášky č. 252/2004 Sb.

Tabulka 1: Parametry úpravny vody

Funkční popisDešťová voda je shromažďována v akumulační nádrži. Aby nedošlo k případnému znečištění nádrže ze střech, jsou přívody vody osazeny speciálními filtry. Z akumulační nádrže je dešťová voda přečerpávána do úpravny v kontejneru. V úpravně voda prochází sérií mechanických filtrací, ultrafiltrací a chemických úprav, aby se odstranily nečistoty a dosáhlo se požadované kvality pitné vody. Po všech těchto krocích je pitná voda akumulována ve vodojemu s kontinuálním dávkováním chlornanu sodného a UV-záření pro sekundární dezinfekci.

Pitná voda ve vodojemu je připravena k distribuci do spotřebiště pomocí automatické tlakové stanice. Během procesu je vše monitorováno a řízeno automatizovaným systémem umístěným v kontejneru, s možností vzdáleného dohledu. Celá technologická linka úpravny vody je řízena z elektrorozvaděče s řídícím systémem umístěným v kontejneru úpravny vody.

Ekonomická rozvaha

V ekonomické rozvaze jsou spočítány provozní náklady na 1 m3 vyrobené pitné vody z dešťovky. Je počítáno s reálnými cenami bez DPH, cena za 1 kWh elektrické energie je 5 Kč. Dále jsou započítány náklady na spotřebované chemikálie a na obsluhu. Investiční náklady nejsou započítány v této ekonomické rozvaze.

Závěr

Areál Sázava Logistic park, který zaměstnává přes 300 zaměstnanců a nabízí 50 tisíc m2 ploch, se potýkal s nedostatkem pitné vody. Zdrojem surové vody jsou dva vrty, které však svou vydatností a maximálním povoleným odběrem jsou nedostačujícím zdrojem. Proto byl hledán alternativní zdroj surové vody. Vhodným zdrojem byla shledána dešťová voda, která se na úpravně vody upravuje na kvalitu vody pitné dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. – první a jediná úpravna dešťové vody v České republice.

Úpravna dešťové vody umí vyrobit až 8700 m3/rok a zásobuje ¾ celého logistického parku. Přičemž náklady na výrobu pitné vody z vody dešťové jsou 10 Kč/m3. Tato cena zahrnuje veškeré provozní náklady potřebné k úpravě.

Systém kombinuje různé metody úpravy vody, včetně ultrafiltrace, chemické úpravy a UV-dezinfekce tak, aby byla zajištěna vysoká kvalita pitné vody. Tím se úpravna dešťové vody stává zcela bezpečnou bez rizika ohrožení na zdraví zaměstnanců logistického areálu.

Vzhledem k narůstajícím problémům s vodními zdroji je schopnost transformovat dešťovou vodu na vodu pitnou mimořádně cenná. Tato inovace může sloužit jako příklad pro další regiony a obce, které hledají udržitelné řešení svých vodních potřeb.

 

ZDROJ + FOTO

Rubriky
Nezařazené

Tematická cesta SKS po TS Karlovarského kraje

Rada Sdružení komunálních služeb České republiky několik měsíců připravovala podzimní akci – exkurzi po technických službách (TS) Západočeského regionu, která se konala ve dnech 25. – 28. 10.2023.

Postupně byly představeny TS těchto šesti měst – Toužim, Mariánské Lázně, Loket, Sokolov, Kraslice, Cheb.

Navštívili jsme tři lázeňská města zapsaná v UNESCO (Karlovy Vary, Mariánské a Františkovy Lázně), tři historická města (Plzeň, Cheb, Loket), tři památky (hrady a zámky Bečov, Loket a Kynžvart) a také tři zajímavosti například oběd v největší restauraci u nás (Plzeňský Prazdroj), nebo ve skalních prostorách (Chodová Planá) a prohlídka podzemí Vřídla, Vřídelní kolonády v Karlových Varech, a ještě mnoho dalšího.

Ve městech či TS nás vítali političtí představitelé měst a kolegové ředitelé TS se spolupracovníky pro odpovědi v diskuzích.

Navštívili jsme areály TS, sběrné dvory (SDO), prohlédli i vystavené technické vybavení a v Chebu měli možnost vidět ukázku nejnovější svozové techniky s vyklápěčem, který šetří práci a je bezpečný k pracovníkům na stupačkách.

Každý z kolegů představil své TS z jiného pohledu. Například v Toužimi provoz malých TS, naopak SOTES velké prostory a nový SDO. Loket pak budováním TS od nuly a TDS Mariánské Lázně záchrana před prodejem společnosti. TS Kraslice představili připravenost na náročnou zimní údržbu ve vyšších nadmořských výškách a jiný pohled v CHETES Cheb, kde kolega Ing. Michal Polák barvitě a zábavně se zaujetím představil vypořádání se s předlužením společnosti a spolupráce s městem s provázáním činností pro občany.

Účastníci akce „Západ“, dle bezprostředních reakcí se vyjadřovali, při zpáteční cestě, že viděli a slyšeli mnoho důležitého a inspirativního z profesních oblastí svých kolegů, včetně zajímavého doplňkového programu a příjemného zážitku v relaxačním venkovním termálním bazénu s výhledem na večerní ozářenou lázeňskou část Karlových Varů.

Skvělé bylo i ubytování ve významném hotelu Thermal, který bude v budoucnu pravděpodobně zázemím pro Kongres Sdružení komunálních služeb České republiky.

Více foto naleznete v GALERII.

 

Za organizátory tematické cesty: 

 

Daniel Javůrek, TDS Mariánské Lázně
Rubriky
Nezařazené

Kam vyhazujeme jednorázové elektronické cigarety?

Z průzkumu* společnosti Ecobat, která v tuzemsku již přes 20 let organizuje sběr všech odpadních baterií a zajišťuje proces jejich třídění a následné recyklace, vyplývá, že nejvíce kuřáků jednorázových elektronických cigaret je v hlavním městě Praze a ve Středočeském a Plzeňském kraji. Téměř 80 % z nich po dokouření vyhazuje použitý přístroj do běžného komunálního odpadu. Jen pár procent uživatelů odnese vybitý vaporizér zpět do trafiky nebo do sběrných nádob určených pro ekologickou likvidaci. A to i přesto, že více než 50 % z nich ví, že elektronická cigareta v sobě má zabudovanou baterii, která obsahuje toxické látky nebezpečné pro životní prostředí.

Více než polovina tuzemských kuřáků elektronických jednorázových cigaret vyhazuje použitý přístroj do běžného komunálního odpadu. Nejhorší situace je v Praze, Středních Čechách a kraji Plzeň. Jak ukázal průzkum společnosti Ecobat, právě v těchto třech krajích je nejvyšší koncentrace kuřáků e-cigaret, paradoxně je ale mezi nimi nejnižší povědomí o tom, jak mají s vybitým vaporizérem naložit. Téměř polovina uživatelů se dokonce mylně domnívá, že před vyhozením by měli baterii, která je v zařízení zabudovaná, vyjmout.

„Rada zní: Baterii nevyndávejte. Stačí elektro cigaretu správně vytřídit. Pokud nevíte, kam s ní, tak ji doneste do obchodu či trafiky, kde jste ji koupili. Tam budou mít i sběrné nádoby, do kterých vybitý přístroj můžete vhodit. Chybu ale neuděláte ani když e-cigaretu hodíte do kontejnerů určených pro malá elektrozařízení,“ komentuje situaci marketingová ředitelka společnosti Ecobat Kateřina Vránková.

Z pohledu počtu kuřáků je na tom nejhůře hlavní město. „V Praze, kde je koncentrace kuřáků samozřejmě nejvyšší, dokonce více než 50 % dotazovaných neví, že by vybitou elektro cigaretu neměli vyhazovat do komunálního odpadu,“ dodává k výsledkům Vránková.

Vysočina propadá

Regionální srovnání dále ukázalo, že v oblasti recyklace použitých elektronických cigaret jsou na tom nejhůře obyvatelé Vysočiny. Podle průzkumu společnosti Ecobat dokonce téměř každý, kdo e-cigaretu vykouří, ji následně odhodí do směsného odpadu.

Vapování je stále oblíbenější zejména mezi mladými lidmi, ve věku od 18 do 26 let. V tomto vzorku kouří elektronické cigarety dokonce 42 % dotazovaných. Ani mezi nimi ale není povědomí o správné likvidaci přístroje příliš velké. Do kontejnerů pro drobná elektrozařízení je odnáší jen 14 % z nich. Přitom e-cigareta obsahuje mnoho nebezpečných látek jako jsou plasty, nevyjímatelnou baterii, nikotinové soli a stopy těžkých kovů, které mohou negativně ovlivnit životní prostředí. Bez recyklace končí tato elektrozařízení na skládce. Nebezpečné látky mohou unikat a způsobit kontaminaci půdy a vody, poškozovat volně žijící zvířata a lidské zdraví.

 

ZDROJ + FOTO

Rubriky
Nezařazené

Otěry z pneumatik se dostávají do životního prostředí. Pomůže chemická recyklace?

Nedávno jsme informovali o tom, že na Ministerstvu životního prostředí vzniká Metodický dokument k povolování zařízení k chemické recyklaci odpadů. K tomu je třeba zdůraznit, že je nejvyšší čas, aby se potenciál chemické recyklace odpadů efektivně využil v souladu s patřičnými předpisy.

Pyrum Innovations AG postaví závod na pyrolýzu v České republice  německá společnost se zkušenostmi s chemickou recyklací použitých pneumatik připravuje s nejmenovanou severočeskou společností výstavbu závodu na pyrolýzu pneumatik.

Český partner působí v oblasti energetickém a recyklačním, když provozuje elektrárnu s plynovou turbínou. Pro výstavbu a provoz nového závodu založili společnost s 30 % podílem společnosti Pyrum. Ta se zavázala k vypracování podkladů k podání stavební žádosti pro kapacitu 20 tis. tun pneumatik a poradenství v průběhu výstavby a najíždění. Umístění jednotky nabízí dostatečný prostor pro budoucí rozšíření kapacity na dvojnásobek v roce 2027. O využití pyrolyzních produktů není zmínka.

Pyrum provozuje obdobnou jednotku v hlavním závodě v Dillingenu v Sársku a podílí se na chemických recyklacích pneumatik v závodech ve Velké Británii a v Řecku. Ze závodu v Německu dodává pyrolýzní olej společnosti BASF, která z něj následně vyrábí polyamidy.

Historie využívání kaučuků sahá k druhé Kolumbově výpravě do Ameriky do roku 1493, kdy člen výpravy Cuneo popsal strom Hevea brasiliensis, ze kterého po naříznutí vytékal latex a po vysrážení vykazoval přírodní kaučuk elastomerní vlastnosti. Až v roce 1839 objevil Charles Goodyear způsob zlepšení vlastností přírodního kaučuku vulkanizací. Směs kaučuku s přísadami, včetně vulkanizačních se zahřívá při teplotách 150 – 180 stupňů Celsia, přičemž dojde k zasíťování na pryž. Téměř 70 % ze všech vulkanizátů představují pneumatiky.

V současné době je na trhu více než 30 druhů kaučuků v široké škále typů se spotřebou 30 mil. tun za rok. Nejčastěji se používají syntetické typy, z nich pak SBR (butadien-styrenový kaučuk). Podle analýzy MTFR poroste trh s elastomery do roku 2025 průměrně ročně o 4,8 %.

 

Rubriky
Nezařazené

PODZIMNÍ KONGRES ZOVP

Ve dnech 17.-18.10. 2023 se na Oravě v areálu hotelu PARK Dolní Kubín konal podzimní kongres našeho partnerského sdružení ZOVP. Za SKS byl jednání přítomen tajemník Ing. Josef Matucha.

Kolegové ze Slovenska zaměřili většinu programu akce na prezentaci odborných témat rezonujících v komunální branži. Především řešení mechanicko-biologické úpravy komunálního odpadu je nyní u našich sousedů tématem č. 1. V tomto směru bylo zajímavé i srovnání, jak se daří uvedenou problematiku řešit u nás.

V rámci přehlídky komunální techniky byl představen automobil na svoz komunálního odpadu výhradně s el. pohonem a bateriovým zdrojem.

Večerní společenský program zakončili kolegové ze ZOVP tradiční tombolou pro všechny účastníky setkání.  

Více foto naleznete v GALERII na stránkách ZOVP.

 

Ing. Josef Matucha, tajemník SKS

Rubriky
Nezařazené

Recyklace solárních panelů? Zatím neexistuje, ale řešení nabízí nová technologie z VUT

Stříbro, křemík, cín i zinek. Wafery dosloužilých solárních panelů obsahují řadu kovů, které by bylo užitečné separovat či alternativně využít v nových slitinách. Doposud však neexistovala technologie umožňující jejich ekologickou i ekonomickou recyklaci. Řešení teď nabídli výzkumníci z Centra materiálového výzkumu (CMV) VUT.

Solárních panelů ve skladech recyklačních společností přibývá – podle dat firmy VIA ALTA je jich aktuálně v České republice potřeba zlikvidovat 3 – 4 tuny denně. Číslo ještě výrazně poroste, boom solárních panelů odstartoval v roce 2010 a jejich běžná životnost se podle zvolené technologie pohybuje mezi 10 a 25 lety.

Problému čelí nejen Česká republika, ale i další evropské státy. Chemici z CMV VUT proto od odborníků z VIA ALTA dostali nelehký úkol – vymyslet užitný vzor technologie, která umožní zpracovat tuny odpadu ekologicky a rentabilně.

„Výrobní společnosti zpravidla tvrdí, že jejich solární panely jsou perfektně recyklovatelné. A není to pravda. Panely se recyklují přibližně z 90 %, jak požaduje legislativa – odstraní se masivní sklo a hliníkový rám, který konstrukci drží pohromadě. Zůstává ale menší vodivá část zvaná wafer zatavená v polymeru. Obsahuje stříbro a další zajímavé kovy,“ vysvětluje vedoucí projektu Jaromír Wasserbauer z Laboratoře kovů a koroze v CMV VUT.

Od původního záměru separace jednotlivých kovů museli výzkumníci v průběhu tříletého výzkumu upustit. „Spalování je kvůli použitým fluorovaným polymerům ekologická katastrofa. Proto jsme testovali chemickou cestu, která je perfektní pro separaci kovů v mobilních telefonech obsahujících prvky zlata,“ vysvětluje vedoucí výzkumné části Matěj Březina.

Polymer ze solárního panelu vložili do rozpouštědla a úspěšně vyextrahovali jednotlivé kovy. Proces byl však nejen pomalý, ale i drahý. „Stříbro je několikanásobně levnější než zlato a soláry ho obsahují jen špetku, což recyklační technologii zpětně nezaplatí,“ vypočítává Březina slepé uličky, kterými během projektu prošli.

Nakonec se výzkumníci rozhodli pro opačnou strategii – kovy z materiálu neseparovat, ale k rozdrcenému waferu přidat špony vzniklé obráběním hliníku.

Dva typy odpadů z různých zdrojů zalisovali do hliníkových puků, které je možné používat ve slévárenské výrobě. „Uvědomili jsme si, že všechny kovy obsažené ve waferech, se dají použít k vylepšení vlastností hliníkových slitin. Slévárenské firmy roztaví puky ve správném poměru s hliníkem a mohou vyrábět,“ uzavírá Wasserbauer. Z kusu vysloužilého solárního panelu tak vznikne třeba nový blok motoru či převodovky.

Aktuálně se výzkumníci z CMV VUT chtějí zabývat recyklačními technologiemi i pro další typy solárních panelů. Nové solární panely sice už neobsahují stříbro, ale celou paletu jiných zajímavých prvků – například měď, indium, galium, selen, síru, zinek či kadmium.

 

ZDROJ + FOTO

Rubriky
Nezařazené

Nový kolektivní systém, který bude sbírat a likvidovat nedopalky, získal oprávnění od MŽP

K obalům, elektronice nebo pneumatikám se nově přidávají i tabákové výrobky. Jejich výrobci totiž budou spolupracovat s obcemi při zpětném odběru cigaretových nedopalků.

V loňském roce Česká republika implementovala do české legislativy směrnici o jednorázových plastech. Zákon č. 243/2022 Sb., o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí, mimo jiné stanovuje povinnosti pro výrobce tabákových výrobků.

Zákon podnítil čtyři největší tabákové firmy k založení nového kolektivního systému, Nevajgluj a.s., který zajistí úhrady nákladů obcím na úklid, soustřeďování a další nakládání s odpady tabákových výrobků s filtry. I ty představují pro životní prostředí zátěž.

„Nedopalky cigaret hyzdí mnohá veřejná prostranství, parky, okolí zastávek a venkovních posezení. Obce a města musí investovat čas, energii i peníze do jejich úklidu a odstraňování,“ uvádí kolektivní systém v tiskové zprávě a doplňuje, že filtry se rozkládají až 15 let a do okolí se z nich mohou uvolňovat mikroplasty.

Úhrady pro obce budou financovány z příspěvků výrobců, kteří tabákové výrobky uvádějí na trh. Výrobci mají také povinnost provádět informační kampaň, která bude mít za cíl omezit nesprávné nakládání s nedopalky, čili jejich odhazování mimo určené sběrné nádoby (tzv. littering). Nedopalky by se správně měly odhazovat do směsného komunálního odpadu, nejčastěji do odpadkových košů, odkud je odpad odstraňován nebo energeticky využíván v souladu se zákonem o odpadech.

Kolektivní systém v těchto dnech obdržel oprávnění k provozu od Ministerstva životního prostředí. „Abychom mohli naplnit své povinnosti vyplývající ze zákona, musíme uzavírat smlouvy s obcemi tak, abychom ve třetím roce po udělení oprávnění spolupracovali s minimálně 90 % obcí v České republice,“ říká Martina Vrbová, ředitelka Nevajgluj, a dodává: „Obcím, které budou nové spolupráci vstřícné a uzavřou smlouvu ještě letos, budou náležet úhrady již za rok 2023.“

V průběhu následujících týdnů všechny obce obdrží do datových schránek návrh smlouvy. Pro obce se nejedná o nic nového, řadu let spolupracují s kolektivními systémy, které zajišťují zpětný odběr a zpracování vysloužilých elektrozařízení nebo baterií.

 

ZDROJ + FOTO

 

Rubriky
Nezařazené

Pardubice chystají door to door sběr odpadu

V Pardubicích se od příštího roku chystá nový způsob sběru odpadu. Zatím se připravuje realizace pilotního projektu v městském obvodu Pardubice VI. Tzv. door to door systém spočívá v tom, že každá domácnost má možnost třídit odpad samostatně, do nádob, které stojí u jejich domu. Cílem je získat kvalitněji vytříděný odpad a zvýšit jeho objem.

Pilotní projekt door to door sběru odpadu

Realizaci připravuje Statutární město Pardubice ve spolupráci s městským obvodem Pardubice VI a svozovou společností Služby města Pardubice a.s. Pro zavedení pilotního projektu byla vytipována zástavba rodinných domů ve Svítkově a Popkovicích, kde je minimum stanovišť kontejnerů pro separovaný sběr. Tato stanoviště budou v počáteční fázi projektu zachována.

Svoz komunálního odpadu bude po zaběhnutí systému, cca po půl roce, v dané lokalitě zredukován z týdenního svozu na svoz 1x za 2 týdny. Omezení svozu se bude týkat i občanů, kteří se nepřihlásí do projektu odděleného sběru plastů a papíru.

V průběhu března 2024 proběhne distribuce nádob do domácností, svoz tříděného odpadu začne od dubna 2024. Zapojení se do projektu (výpůjčka nádob a jejich svoz) bude pro občany zdarma.

Výhody door to door systému

Princip systému svozu odpadů „door to door“ spočívá v tom, že občané mají nádoby na třídění plastu a papíru u svého domu. Třídění odpadu tak začíná přímo v domácnostech. Zároveň by mělo dojít i ke snížení produkce směsného komunálního odpadu, který by jinak končil na skládce.

Zároveň by mělo dojít i k prodloužení doby mezi svozy směsného komunálního odpadu.

Systém „door to door“ vede prokazatelně ke zlepšení komfortu občanů pro odkládání odpadu – jeho přínosem je totiž také zkrácení docházkové vzdálenosti v místech, kde občané mají kontejnery na tříděný odpad daleko. Je tedy vhodný pro hustě zastavěnou část obcí se zástavbou rodinných domů, kde nejsou volná prostranství pro umístění kontejnerových stanovišť.

Obyvatelé obcí a měst, které systém využívají, se shodují, že od doby, kdy mají popelnice na tříděný odpad přímo u domu, zlepšila se celková třídící morálka jejich domácností. Také mají zkušenost s tím, že správnou separací může člověk prodlužovat jednotlivé rozestupy svozů směsného komunálního odpadu. Množství odloženého směsného komunálního odpadu díky tomuto systému kleslo a ukazuje se také, že systém funguje i v lokalitách, kde se předtím netřídilo.

Door to door systém se rozvíjí

Systém za dobu zavádění v ČR doznal jistých změn. Zpočátku, a to zejména na menších obcích, byl populární pytlový svoz, který byl na základě negativních zkušeností nahrazován nádobami.

Postupným rozšiřováním nádobového systému roste i objem nádob z původních 120 l (i menších) na 240 l. V současné době zaváděné systémy operují s nádobami na kolečkách o velikosti 240 l (rozměry nádoby: výška 1 029 mm, šířka 583 mm, hloubka 737 mm), čímž se minimalizují provozní náklady, neboť může být nastavena perioda svozu separované složky např. 1x za 4 týdny.

 

ZDROJ + FOTO