Rubrika: Nezařazené

Na polemiku, ve které se odborníci vyjadřují k výrokům Ministerstva životního prostředí, které se snaží prosadit novelu obalového zákona, zavádějící povinné zálohování PET lahví a plechovek, navazujeme dalším příspěvkem. Ani v tomto případě nejsou argumenty ministerstva a ministra hodnoceny příznivě.

Do druhé části polemiky přispěl Jiří Kvítek, konzultant v ekologii a nezávislý vzorkař odpadů.

1) PET je donekonečna recyklovatelný – v pořadu 2 minuty o klimatu v díle s názvem Oběhové hospodářství ministr Hladík říká: „Toto vyřeší až zálohování – PETek a plechovek. Ten materiál je vlastně donekonečna opakovatelně recyklovatelný.“

NE, toto tvrzení je nepřesné a matoucí. Ne každý plast je automaticky recyklovatelný. Většina z nich je energeticky nebo materiálově využitelných. Chemická recyklace dokáže tyto bariéry sice eliminovat, ale naše legislativa tomu klade zcela nesmyslné až obstrukční překážky.

Dnes platná legislativa odpadů nesmyslně trvá na recyklaci i přesto, že obecně ne každý plast je reálně recyklovatelný.

Uvědomme si, že MŽP trvalo více než 31 let, než vydalo historicky první zákon o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí (č. 244/2022 Sb.). Mezitím byla naše země zaplavována množstvím obalů a jednorázově použitelných výrobků často pochybného původu a složení! Teď ty materiály podřadné kvality máme recyklovat bez ohledu na to, zda je to vůbec technologicky možné! To, že jsou to mnohdy materiály energeticky využitelné, MŽP “odměňuje” tím, že to nelze započítat do kvót recyklace – asi motivace, ne?

Většinou se plasty nerecyklují do stejného typu plastu a produkty vyrobené z recyklovaných plastů nejsou vždy recyklovatelné. Protože většinou obsahují podíl nežádoucích příměsí (např. když obsahují různé druhy barviv, modifikační příměsi nebo nečistoty). Je to dáno tím, že recyklace plastů je proces renovace plastů za účelem využití získaného materiálu do různých užitných produktů. Takže se ze staré fólie vyrobí třeba smeták apod.

Teď k PET (polyethylentereftalát): ten ideálně opakovaně recyklovatelný není, protože recykláty PET nedosahují vždy původních vlastností. Protože tento stav vadil především nápojářskému průmyslu, byla vyvinuta metoda zušlechtění PET vloček pocházejících z extra vytříděné frakce PET: nápojových lahví vybrané kvality.

Tato metoda je obecně označována: rPET a byla modifikována tak, aby mohla fungovat v kvalitě „bottle to bottle“, což znamená systém oběhu surovin, kdy v ideálním případě dojde k tomu, že z každé láhve se vyrobí zase nová láhev. Tento ideální případ prezentuje představu 100% účinnosti systému „oběhu“ používaných obalů a jejich recyklace, což je pouze vědecká fikce – reálně se „limitně blíží ke 100%“. Tedy blíží se k tomuto cíli, ale nikdy ho nemůže reálně dosáhnout.

Proč to tak je? Žádný systém nemůže mít 100% účinnost. Vždy je určitý podíl ztrát, například:

• ne každá láhev se vrací do systému – záloha na láhev není pro určité spotřebitele žádnou motivací (může skončit i mimo ČR a zpět ji určitě nikdo nepoveze),
• ne každá láhev musí být v pořádku a bez nežádoucích příměsí,
• někteří lidé do automatů vhodí i to, co tam nepatří (tím se snižuje účinnost sběru).

Takže recyklace 100% láhví uvedených do oběhu je spíše svaté přání, ale reálně splnitelné to opravdu není. Aby to bylo blíže pravdě, musela by být otázka formulována jinak: Je rPET opakovaně recyklovatelný?

Správná odpověď by pak zněla: Ano, jedná se o zvlášť vytříděnou a výběrovou frakci plastů, který opakovanou recyklaci technologicky umožňuje. Týká se to ale jenom vybrané frakce obalů, která není hmotnostně převládající složkou všech zpracovávaných plastů. Jak vidno: základní pojmy PET a rPET si plete i samotný pan ministr Hladík. Ale tomu by se to stát asi nemělo, ne?

2) Dále ministerstvo ve videu s výsledky výzkumu, ve kterém sledovalo pohyb vytříděných PET lahví, tvrdí, že: „Zavedením zálohovacího systému v České republice můžeme významně zlepšit proces jejich recyklace.“ (Takové tvrzení vyvolává dojem, že zálohování = recyklace.)

1. Může pomoci pouze recyklaci výběrové frakce rPET, ale proces recyklace plastů jako takových zálohování významně zlepšit nemůže.

3) Ministerstvo v neposlední řadě prohlašuje, že jedině zálohováním zajistíme, že z lahve se bude vyrábět zase lahev (bottle-to-bottle). „Jedním z limitů, na které naráží třídění přes žluté kontejnery, je to, že ne všechny vytříděné PETky jsou v takové kvalitě, aby se z nich dala vyrobit opět lahev na nápoj. Dnes se jejich velká část využije například na výrobu dětských plen, koberců nebo textilu pro automobilový průmysl. Naopak zálohový systém má zaručit recyklaci obalového odpadu v potravinářské kvalitě,“ uvádí MŽP v tiskové zprávě.

1. Zálohování se týká pouze vybraných komodit charakteru obalů – ale povinnost recyklace se týká i jiných obalů. Takže to není příliš systémové opatření. Systém „bottle-to-bottle“ se týká především výběrové frakce rPET, tedy vybrané části obalů pro potravinářské účely. To rozhodně není hmotnostně převládající složkou všech zpracovávaných obalů. Takže to mnoho obalů nevyřeší.

ZDROJ + FOTO