Rubrika: AKTUALITY

Rubriky
AKTUALITY

Evropská komise zveřejnila k připomínkování výzvu k předložení informací ohledně plánu investic do udržitelné dopravy

Evropská komise zveřejnila k připomínkování výzvu k předložení informací týkající se plánu investic do udržitelné dopravy. Iniciativa poskytne strategický rámec s plány pro energetickou transformaci ve všech druzích dopravy.

Zaměří se na potřeby energetické transformace ve všech druzích dopravy a zároveň se zaměří na leteckou a vodní dopravu. STIP nastíní opatření na podporu veřejných a soukromých investic do obnovitelných a nízkouhlíkových paliv lepším využitím stávajících finančních nástrojů a zároveň identifikuje potřeby dalších opatření. Iniciativa pomůže posílit strategickou autonomii EU a posílí její technologické vedoucí postavení.

 

EU 166_25 EK Výzva k předložení informací – Ares(2025)6443130

 

ZDROJ + FOTO

 

Rubriky
AKTUALITY

Města žíznivá po řešeních: Jak chránit vodu v době sucha

Od 60. let 20. století vzrostla průměrná teplota v Česku o více než 2 °C.Sněhová pokrývka mizí rychleji, období bez srážek se prodlužuje a vodní bilance se v posledních deseti letech propadá do záporných hodnot. Profesor Jiří Wanner z Ústavu technologie vody a prostředí z VŠCHT varuje, že tato změna klimatu „přepisuje pravidla vodního hospodářství“ – a města na to musejí reagovat. Nejde jen o komfort, ale o budoucí dostupnost pitné vody.

V Česku se denně spotřebuje 90 až 100 litrů pitné vody na osobu, přičemž 15 až 20 % z ní unikne z potrubí, než dorazí k odběrateli. Podíl dešťové vody využívané ve městech nepřesahuje 5 %. Podle klimatologických scénářů může dostupnost vody v některých regionech do roku 2050 klesnout až o pětinu. Tato čísla jasně ukazují, že města stojí před jedním z největších úkolů své budoucnosti.

Hlavní hrozby pro městské zásobování vodou

V posledních letech klesají hladiny podzemních vod a přibývá oblastí, kde zdroje pitné vody začínají být napjaté. Příčinou jsou delší epizody sucha, odvodněná krajina a městské prostředí plné asfaltu a betonu, kde se voda nemá šanci vsáknout. Situaci zhoršuje i znečištění vod pesticidy, dusičnany a chemikáliemi z průmyslu. Dalším problémem jsou ztráty vody v zastaralých vodovodních sítích, které v některých městech dosahují až pětiny celkové výroby.

Jak města reagují

Řada měst modernizuje vodovodní sítě, zavádí digitální monitoring a rychlé opravy úniků. V parcích a u veřejných budov přibývají retenční nádrže, zelené střechy a propustné povrchy, které umožňují vsak dešťové vody a zmírňují riziko povodní. Dešťová voda se využívá pro zálivku zeleně nebo úklid ulic, čímž se šetří pitná voda.

Čistírny odpadních vod se modernizují tak, aby vyčištěná voda mohla sloužit k chlazení v průmyslu nebo zavlažování parků. V Barceloně tímto způsobem nahrazují až pětinu běžné spotřeby pitné vody. Také městské budovy dostávají úsporné armatury – speciální kohoutky a ventily, které omezují průtok vody, a perlátory – malé vložky, které mísí vodu se vzduchem, takže při menší spotřebě zachovávají stejný pocitový proud. Kromě toho se instalují systémy na využívání šedé vody, které po úpravě znovu používají vodu z umyvadel či sprch například pro splachování nebo zálivku zeleně.

Inspirace z domova i ze světa

Praha rozvíjí program modrozelené infrastruktury, který kombinuje zelené střechy, retenční nádrže a parky schopné zadržet vodu při přívalových deštích. Brno investuje do podzemních nádrží pod náměstími pro zálivku zeleně. Kodaň propojuje odvodňovací systém s městskými parky, které se při velkých deštích mění v retenční plochy, a Barcelona recyklovanou vodou udržuje parky i čistí ulice.

Úspěch městských opatření závisí i na obyvatelích a firmách. Sběr dešťové vody pro domácí zálivku, instalace úsporných baterií či výměna spotřebičů za úspornější modely dokáže snížit spotřebu vody v celé aglomeraci. Některá města proto nabízejí dotace na pořízení retenčních nádrží nebo modernizaci vybavení domácností.

Budoucnost vodní politiky

Střední Evropa se bude potýkat nejen s nedostatkem vody, ale i s extrémní nerovnoměrností srážek – období sucha se budou střídat s přívalovými dešti. Úspěšná města spojí urbanismus, vodohospodářství a ekologii do jednoho uceleného přístupu a začnou investovat do modrozelené infrastruktury včas. Výsledkem nebude jen větší odolnost vůči klimatickým změnám, ale také zdravější a příjemnější prostředí pro život.

 

ZDROJ + FOTO

 

Rubriky
AKTUALITY

Dopravní omezení v Pardubicích: Chystá se oprava frekventované křižovatky

Kruhový objezd u Kauflandu v Polabinách čeká rekonstrukce. Práce začnou v pátek 8. srpna.

 

V pátek 8. srpna začnou přípravné práce na rekonstrukci frekventované okružní křižovatky u Kauflandu v Polabinách v Pardubicích. Řidiči by měli počítat s dopravním omezením, úplná uzavírka je naplánována na sobotu 16. srpna.

Dopravní omezení čeká řidiče v Pardubicích. V pátek 8. srpna začnou přípravné práce na opravu okružní křižovatky u Kauflandu v Polabinách. Dotknou se ulic Bělehradská, Okrajová a Kapitána Bartoše. Informovaly o tom Služby města Pardubic.

Součástí rekonstrukce je odfrézování povrchu, oprava dešťových vpustí a následná pokládka nového asfaltového krytu. Práce budou probíhat převážně za provozu, výjimkou bude sobota 16. srpna, kdy dojde k úplné uzavírce kruhové křižovatky pro veřejnost. Městská hromadná doprava bude v běžném provozu.

„Máme maximální snahu o co nejmenší omezení pro řidiče, a proto plánujeme termín na prázdninovou sobotu, kdy je hustota dopravy ve městě nižší,“ uvedla ředitelka Služeb města Pardubic Klára Sýkorová.

Plánovaný termín dokončení je 16. srpna, v případě nepříznivých klimatických podmínek je náhradní termín zhotovení stanoven na 23. srpna.

Zástupci města žádají řidiče o trpělivost. „Sledujte dopravní značení a buďte, prosím, při opravě trpěliví. Odměnou nám bude krásná nová komunikace,“ zakončila ředitelka Služeb města Pardubic Klára Sýkorová.

 

ZDROJ + FOTO

Rubriky
AKTUALITY

Úhyny ryb v letních měsících budou stále častější, můžeme za to všichni

V posledních letech jsou stále častější úhyny ryb v rybnících i řekách způsobených nedostatkem kyslíku. Letos už několik epizod proběhlo na produkčních rybnících, k velkému úhynu ryb došlo i na řece Dyji. Hledají se viníci. Množí se dotazy, jestli by pomohlo jinak nakládat s vodou v rámci povodí nebo proč tam nebyli včas hasiči, aby provzdušnili vodu.

Do rybníků se sypou bakterie, aby se zvýšila koncentrace kyslíku, do nádrží se sypou trojmocné soli hliníku nebo železa, aby se vysrážel fosfor. V řadě kritických epizod během roku, kdy dochází k poklesu obsahu rozpuštěného kyslíku, to pomůže, ale stojí to nemálo finančních prostředků, nedá se to realizovat na každém rybníce nebo nádrži, a hlavně to neřeší hlavní příčinu problému – nadbytek živin, především fosforu, říká v komentáři Radovan Kopp z Agronomické fakulty MENDELU.

Proč se tyto situace projevují především v posledních letech? Může za to více faktorů, ale tím stěžejním je klimatické změna. Teplota prostředí se výrazně zvyšuje (průměrná teplota našich stojatých vod se od devadesátých let zvýšila cca o 2 °C), což vede k tomu, že se ve vodě rozpustí stále méně kyslíku. Na našich rybnících už mám naměřenou hodnotu teploty vody i přes 35 °C, teploty přes 30 °C jsou v současnosti naprosto běžné. Zvýšená teplota urychluje metabolizmus, zrychluje rozklad organických látek, to vše zvyšuje spotřebu již tak chybějícího kyslíku. Množství srážek, které na našem území za rok spadne, je přibližně stejné jako v letech minulých, ale jejich rozložení je jiné. Jsou více nárazové (přívalové), což zvyšuje podíl „odlehčovaných vod“ (tento pojem vysvětlím níže).

Dalším problematickým jevem spojeným s klimatickou změnou je zvýšení evapotranspirace (zjednodušeně výparu). Jen pro představu, v letních měsících při slunečném dni se z 1 hektaru vodní plochy vypaří za jedinou sekundu 2-3 litry vody! Ve stojatých vodách se nám zvyšují koncentrace rozpuštěných látek, přítoky často vysychají. V letních měsících tak stále častěji teče v tocích jen vyčištěná voda z čistíren odpadních vod (ČOV), které vypouštějí vodu kontinuálně, bez ohledu na aktuální stav počasí. 

Teď k jádru problému – čištění odpadních vod. V této oblasti již desítky let žijeme na dluh. Zaměřím se jen na klíčový prvek z hlediska eutrofizace našich vod – fosfor. Naše legislativní limity na jeho obsah ve vyčištěné vodě jsou neuvěřitelně benevolentní a menší ČOV ho nejen nemusí odstraňovat, ale ani sledovat, kolik ho vyprodukují. Nově stavěné ČOV tak často paradoxně situaci v povodí zhorší, když ze zkanalizované obce zakoncentrují živiny a vypustí je do přilehlé vodoteče. Většina našich kanalizačních sítí je sdílná (jednotná), tzn. že odvádí společně dešťové i odpadní vody. Jak jsem již psal, vyšší úhrny srážek způsobí, že ČOV není schopna takové množství vody najednou vyčistit, a tak aby nedošlo k zatopení čistírny, je tato směs srážkové a odpadní vody vypuštěna bez čištění do recipientu (toku). Tato směs se nazývá „odlehčovanou vodou“ a naše legislativa se tváří, jako by v podstatě neexistovala.

Výsledkem je pak nadměrný rozvoj primárních producentů, především sinic, řada stojatých vod se mění v „zelenou kaši“ a kyslíkový režim podléhá obrovským fluktuacím během dne, kdy přes den je většinou voda výrazně kyslíkem přesycena a v noci je naopak kyslíku nedostatek. Většina vodních ekosystémů je tak značně nestabilních, a v případě souhry nepříznivých faktorů (vysoká biomasa sinic, vysoká teplota vody, změna počasí) může dojít k vyčerpání veškerého kyslíku a úhynu ryb.

Teplotu vody neovlivníme, množství rozpuštěného kyslíku jen velmi omezeně (vliv mechanická aerace vody je ve srovnání s fotosyntézou a respirací minimální). Pokud nesnížíme množství živin, které do vod vypouštíme, bude těchto epizod jen přibývat. Snížit množství fosforu při čištění odpadních vod není nijak složitou, a ve srovnání s tím co nám nadbytek živin způsobuje, ani drahou záležitostí. Bohužel, není to téma, které by bylo zajímavé z politického hlediska (náprava bude trvat desetiletí) a laická veřejnost většinou ze špatné jakosti vod viní rybáře nebo vodohospodáře.

Rybáři rovněž zatěžují vody přikrmováním (produkční) nebo vnaděním (sportovní), ale ve srovnání s přísunem z ČOV a odlehčovaných vod je toto zatížení řádově nižší. V loňském roce byla schválena Evropskou radou nová směrnice o čištění městských odpadních vod, což nám dává skvělou příležitost pokusit se o nápravu nevyhovujícího stavu v čištění našich odpadních vod. Obávám se ale, že bez významného tlaku veřejnosti a medializace tohoto problému se nikam výrazně neposuneme.

 

ZDROJ + FOTO

 

Rubriky
AKTUALITY

Český odpadový sektor žaluje Evropskou komisi. Trnem v oku je obalové nařízení 

Nové nařízení o obalech a obalových odpadech podle odpadářů poškozuje tržní podmínky, vyvolává právní nejistotu a ohrožuje podnikatelskou stabilitu.

Na konci března podalo pět subjektů českého odpadového hospodářství žalobu na Evropskou komisi kvůli ustanovení článku 50 odst. 1 až 7 a odst. 9 až 12 nařízení č. 2025/40 o obalech a obalových odpadech. Žalující, mezi které patří Česká asociace odpadového hospodářství, Sdružení komunálních služeb ČR, společnost OZO Ostrava, Marius Pedersen a AVE CZ odpadové hospodářství, požadují, aby zmíněná ustanovení byla prohlášena za neplatná a Komise uhradila náklady řízení.

Navrhovatelé svou argumentaci staví na pěti hlavních žalobních důvodech, které odhalují právní i ekonomické nedostatky nového nařízení.

ZDROJ:

Rubriky
AKTUALITY

ČHMÚ hodnotí klimatickou situaci v Česku za červen 2025

Zveřejňujeme stručné souhrnné měsíční hodnocení situace na území České republiky v oborech klimatologie, hydrologie a kvalita ovzduší. Odborná zpráva jak za ČR, tak klimatologické hodnocení v jednotlivých krajích je k dispozici na webových stránkách ČHMÚ.

 

Červen 2025 na území ČR hodnotíme jako teplotně silně nadnormální a srážkově normální měsíc. Průměrná teplota vzduchu na území ČR (18,1 °C) byla o 1,6 °C vyšší než normál 1991–2020. Jednalo se tak o 6. – 7. nejteplejší červen zaznamenaný na území ČR v období od roku 1961. V průměru na našem území spadlo 62 mm srážek (76 % srážkového normálu 1991–2020). Průměrná délka slunečního svitu na území ČR byla tento měsíc 272,3 hodiny, což činí 123 % normálu 1991–2020. V prvních dvou dekádách měsíce se střídala teplejší a chladnější období.

Velmi teplá byla poslední dekáda měsíce s průměrnou teplotou na území ČR výrazně nad hodnotou normálu. Nad tropických 30 °C se denní maxima teploty vzduchu tento měsíc na stanicích standartní sítě stanic ČHMÚ dostala celkem ve 12 dnech. V předešlých letech 2022 a 2023 to bylo v 9 dnech. Nejvyšší teploty byly naměřeny na jihu Moravy dne 26. června, kdy na 8 stanicích byla naměřena denní maxima teploty 35 °C a více. Většina srážek spadla v první polovině měsíce. Nejméně srážek v porovnání s normálem spadlo v Moravskoslezském kraji (62 % normálu).

V tomto měsíci byly časté bouřky. Více než 100 stanic zaznamenalo 4 a více dní s bouřkou. Z odtokového hlediska byl červen dalším podprůměrným až výrazně podprůměrným měsícem ve všech hlavních povodích. Průměrné měsíční průtoky se na většině sledovaných toků pohybovaly mezi 15 až 90 % QVI. Nejméně vodné byly toky v povodí Vltavy a středního Labe (15–25 % QVI). Některé menší toky v povodí Labe a Dyje se přibližovaly průměrným průtokům. V průběhu měsíce postupně přibývalo profilů, které splňují úrovně hydrologického sucha. Celkový stav hladiny v mělkém oběhu se zlepšil na mírně podnormální, zatímco vydatnost pramenů zůstala mimořádně podnormální. Stav hladiny hlubokých vrtů zůstal silně podnormální.

V porovnání s 30letým průměrem 1991–2020 byly v červnu zlepšené rozptylové podmínky. Červnová hodnota celorepublikových měsíčních průměrů koncentrací PM10 byla v roce 2025, spolu s rokem 2020, nejnižší za období 2015–2025. Červnová hodnota celorepublikových měsíčních průměrů koncentrací PM2,5 byla v roce 2025 nejnižší za období 2015–2025.

Červnová hodnota celorepublikových měsíčních průměrů max. 8hod. koncentrací O3 byla v květnu třetí nejnižší za období 2015–2025. Údaje v měsíční zprávě jsou pouze předběžné a mohou se ještě měnit, neboť data nebyla kompletně verifikována. Z důvodů procesu zpracování dat jsou do měsíčních hodnocení zahrnuta pouze neverifikovaná data z automatizovaných stanic.

 

ZDROJ + FOTO

Rubriky
AKTUALITY

Elektromobily nestačí. Palivo z použitého kuchyňského oleje šetří desítky tun CO2

Přestože jsou elektromobily žhavým trendem posledních let, v logistice zatím nesehrávají významnou roli. Jejich podíl byl v minulém roce v rámci EU jen přes 2 %. Dopravcům v přechodu na elektromobilitu brání nedostatečná infrastruktura, kratší dojezd a vysoké obstarávací náklady. Aktuálně nejefektivnějším řešením je tak využívání biopaliva, což může ušetřit desítky tun CO2 jen na jedné mezinárodní trase. Vyrábí se z použitého kuchyňského oleje.

Těžká nákladní vozidla, včetně kamionů a městských a dálkových autobusů produkují více než 25 % emisí skleníkových plynů ze silniční dopravy v EU, což činí přes 6 % z celkových emisí v Evropské unii. Podle Centra dopravního výzkumu bylo loni v zemích EU registrováno 7 516 nových nákladních elektromobilů, což znamená meziroční pokles o 4,6 %. „V České republice bylo loni registrováno 27 nových nákladních elektrických vozidel, historicky nejvíce,“ uvádí Lukáš Kadula z Centra dopravního výzkumu. Stále je to však poměrně málo. „I přes historicky rekordní počet registrací byla Česká republika v podílu nákladních elektromobilů až 20. mezi zeměmi EU, poslední ze zemí V4,“ dodává Kadula.

Elektromobilita zatím nestačí

Přestože trh s novými nákladními elektromobily byl v České republice v roce 2024 třináctý největší v EU, registrováno bylo pouze 27 nových nákladních elektromobilů, tedy meziročně o 17 více. Ministerstvo dopravy v rámci Programu Doprava 2021–2027 v Česku podporuje vznik pěti desítek dobíjecích stanic pro elektromobily, současná infrastruktura je totiž nedostačující.

Elektromobilita se aktuálně osvědčuje především v intralogistice a městské dopravě. „Elektromobily nejsou vhodné pro každého, s jednotlivými společnostmi individuálně konzultujeme jejich situaci. V blízké době budou dosahovat dojezdu až 600 km, to je realita, o které se dnes hovoří. Přechod na elektromobilitu nákladních vozidel je rozjetý vlak, který nezastavíme,“ vysvětluje zástupce společnosti Volvo Trucks Vladimír Myslík.

Z fritézy do nádrže

Řešením je podle dopravců HVO100. „Z našeho pohledu je nejlepším přechodným a krátkodobým řešením právě biopalivo HVO100, hlavně proto, že lze využít již existující infrastrukturu a vozidla,“ dodává Marián Budzel z Raben Logistics Czech & Slovakia. Spotřeba HVO100 je velmi podobná běžné naftě. Ve srovnání s běžnými fosilními palivy má ale potenciál snížit emise skleníkových plynů až o 85 %. V případě HVO, které je vyráběné z použitého kuchyňského oleje, dosahuje dokonce úspora emisí CO2 až 90 %. Kromě toho HVO100 produkuje méně pevných částic (PM) a oxidů dusíku (NOx), čímž zlepšuje kvalitu ovzduší. Pořizovací cena HVO100 je obecně vyšší než u nafty, a to o 25 % – 50 %, v závislosti na zemi.

Ušetřit lze desítky tun CO2 měsíčně jen na jedné lince

Pokud počítáme s tím, že emise CO2 u nafty jsou 2,637 kg/l a spotřeba plně naloženého kamionu (35 tun) je v průměru 35 l/100 km, můžeme konstatovat, že takový kamion emituje 92,295 kg CO2 na 100 km. „Při přepravě zboží například z rokycanského eurohubu do Welsu v Rakousku, což je přibližně 260 km, jeden kamion emituje téměř 240 kg CO2,“ vysvětluje Jakub Trnka, generální ředitel Raben Logistics Czech & Slovakia. Jedná se však pouze o příklad, protože společnost má denní linky do všech evropských zemí a hustou síť vlastních poboček v rámci celé EU. Pro představu – přeprava zboží z Česka do Německa je realizována do 24 hodin.

Biopalivo HVO100 emituje o 85 % méně CO2, tedy 0,395 kg CO2 na litr. „Pokud tankujeme výhradně biopalivo, plně naložený kamion emituje 13,825 kg CO2 na 100 km. To znamená, že na trase Rokycany – Wels v Rakousku vyprodukuje přibližně 36 kg CO2, což je o 204 kg méně než při standardní naftě,“ pokračuje Trnka. Při 10 kamionech denně na této trase může dojít ke snížení emisí CO2 o více než 2 tuny, a měsíčně tak můžeme hovořit o desítkách tun CO2, které kamiony díky biopalivu dokážou ušetřit jen na jedné mezinárodní lince.

Stát zatím biopalivo nepodporuje

Pomoci by mohla nižší spotřební daň na ekologická paliva. „Pořizovací cena HVO je v Česku o 15 až 20 % vyšší než u nafty, zatímco na Slovensku se v současnosti prodává přibližně o 50 % dráž. V Rakousku aktuálně prodáváme HVO jen o pár centů dráž než klasickou naftu, protože se na tento produkt nevztahuje spotřební daň,“ vysvětluje David Halász, Head of Alternative Fuels ze společnosti Eurowag.

Prosazuje se téma elektrokamionů, avšak realita je taková, že na silnicích každým dnem přibývají dieselové. „Každý den se v Evropě registruje přibližně tisícovka nových dieselových kamionů, což cestu k dekarbonizaci neulehčuje. Ovšem díky HVO100 může být i kamion s dieselovým pohonem skoro úplně uhlíkově neutrální. Obnovitelná nafta tak umožňuje odvětví komerční silniční dopravy rychle a nákladově efektivně snížit emise CO2,“ popisuje Matthias Maedge, viceprezident pro oblast dekarbonizace CRT v Eurowagu.

 

ZDROJ + FOTO

 

Rubriky
AKTUALITY

Horko a sucho škodí městským trávníkům. Zvýšit odolnost mají nové druhy z panonské oblasti

Na městské trávníky ale i na travní porosty ve volné krajině negativně dopadá změna klimatu. Ta s sebou přináší horko a sucho, které způsobuje nejen vysychání trávníků, ale také změnu jejich složení a klesající druhovou rozmanitost. Trávníky a travní porosty kvůli tomu ztrácí schopnost plnit ekologické funkce, jako je třeba ukládání uhlíku do půdy nebo ochlazování okolí. Vědci proto hledají způsob, jak zejména městské trávníky před dopady klimatické změny chránit. Odpovědí mohou být nové travní směsi s obsahem druhů z panonské oblasti.

Vědci, kteří na výzkumu spolupracují, vycházejí z využití panonské flóry, která je dobře adaptována na extrémy počasí – především suchá a horká léta. „Panonie je nejsušší, nejteplejší a nejextrémnější oblast z hlediska změny klimatu ve střední Evropě. Je to oblast Maďarska, Srbska, Chorvatska a Dolního Rakouska zasahující i do části jižní Moravy. Hlavním smyslem je nasbírat a namnožit druhy z květnatých luk, které jsou pro tuto oblast typické a jsou schopny zvládat klimatické extrémy,“ popsal cíl projektu PannFlora Stanislav Hejduk z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Panonská oblast je vystavena problémům sucha a horka dlouhodobě, i díky tomu jsou některé druhy z této oblasti již vyzkoušené a dají se množit i šlechtit. „Je to například štírovník růžkatý nebo čičorka pestrá, u řady druhů však osivo není k dispozici. Na základě botanických snímků z Masarykovy univerzity jsme vybrali zhruba 80 druhů rostlin, které by mělo jednak smysl množit a jednak jsou pro trávníky důležité,“ vysvětlil Hejduk. Za tímto účelem budou vědci v průběhu letošního léta sbírat osivo z vybraných druhů a testovat jejich vhodnost k množení v polních podmínkách.

Podle Hejduka trávníkům neškodí jen klimatická změna, ale i nesprávná péče. „Problém nastává, když města sečou trávníky podle plánu bez ohledu na počasí. Třeba v roce 2018, který byl jedním z nejsušších roků za posledních 20 let, města často trávníky takto sekala. Nízko sečené trávníky kvůli tomu uschly a začal se tu masivně šířit ječmen myší,“ přiblížil Hejduk dopady špatné péče o trávníky ve městech. Velkým problémem je podle něj i takzvané mulčování, kdy se trávník poseče, posekaná hmota rozdrtí a položí se zpět do posečeného trávníku. Tím se sice ušetří za odvoz hmoty, ale pokud zůstane velké množství biomasy na povrchu, trávník degraduje.

Původní druhy panonských trávníků v sídelní zeleni by měly zvládat nejen horké a suché klima, ale měly by také plnit estetickou funkci. „V létě, kdy řada běžných trávníků usychá, by měly být nové druhy barevně kvetoucí a měly by lákat hmyz. Objeví se tam třeba mateřídouška panonská, chrpa luční nebo šalvěj luční,“ zmínil Hejduk druhy, které by měly městské trávníky obohatit. Vědci se chtějí kromě získání osiva soustředit i na lepší osvětu v péči o městské trávníky. V minulosti standardní způsob péče už je totiž dnes nedostatečný a o péči je třeba uvažovat jinak a v širších souvislostech.

 

 

ZDROJ + FOTO

 

Rubriky
AKTUALITY

I kontejnery tvoří veřejný prostor. Brno přijalo standardy sjednocující jejich vzhled

Materiál, barevnost, výšku okolních zástěn, ale také vhodné a nevhodné umístění kontejnerů na směsný i tříděný odpad v Brně nově stanovuje Standard stálých stanovišť nádob na komunální odpad. Dokument připravený Kanceláří architekta města včera schválili brněnští radní.

„Dokument se týká nádob umístěných ve veřejném prostoru a je závazný pro stanoviště ve vlastnictví města. Pokud se stanoviště nachází na pozemku městské části nebo soukromého vlastníka, má schválený standard doporučující charakter. Věřím ale, že bude dobrým vodítkem a nástrojem, který vlastníkům a správcům usnadní práci, že nám všem přinese větší kvalitu městského prostředí díky kultivaci těchto míst,“ uvedl náměstek pro oblast životního prostředí Filip Chvátal.

Standard stálých stanovišť nádob na komunální odpad se zabývá jejich umístěním ve veřejném prostoru, uspořádáním, kapacitou vzhledem k okolí a také podobou zástěn a nádob. Definuje například jejich barevnost. „Městská společnost SAKO už začala s postupnou obměnou barevných kontejnerů v novém stylu, a to tmavé nádoby s barevně rozlišeným víkem. Díky tomu se snižuje množství vizuálního smogu. Tento trend přijatý Standard podporuje,“ doplnil Chvátal.

Ve Standardu jsou dále specifikovány například výšky modulárních zástěn kolem stanovišť, jejich délka či materiál. Také v tomto případě se navazuje na již existující praxi SAKO Brno, pro kterou podobu zástěn navrhl MARTIN TVARŮŽEK DESIGN.

Celý standard je ke stažení na https://www.brno.cz/dokumenty-mesta?kategorie=mestske-standardy nebo www.kambrno.cz/standardy.

 

ZDROJ + FOTO

 

Rubriky
AKTUALITY

Pilotní projekt „Nábytek v oběhu“ ukázal, že nábytek lze sbírat a recyklovat systémově a efektivně

Během jarních měsíců se v Česku poprvé testoval způsob, jak vytvořit funkční systém rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR) pro nábytek – obdobný těm, které už dnes fungují u elektrospotřebičů nebo baterií. Výsledky pilotního projektu Nábytek v oběhu dokazují, že dobře navržený systém může přinést zásadní posun v nakládání s nábytkovým odpadem.

Za projektem stojí šestice nábytkových firem, která jeho řízením pověřila byznysovou platformu Změnu k lepšímu a společnost Cyrkl. Mezi klíčové partnery projektu patří Ministerstvo životního prostředí, vybrané obce nebo reuse centra. Nábytek v oběhu odstartoval v březnu a sbíral data na 10 sběrných místech v pěti městech v ČR.

Data z terénu: Češi vozí nábytek tam, kde to mají blízko

Za necelé tři měsíce bylo shromážděno přes 5 185 kusů nábytku o hmotnosti 127 tun. Především to byly koberce (676 ks), židle (581 ks) a matrace (546 ks). Až 99,7 % uživatelů přivezlo nábytek ze vzdálenosti do 15 km, což potvrzuje, že logistická dostupnost je klíčovým faktorem ochoty zapojit se do systému.

Recyklace a reuse: je tu obrovský potenciál, ale ukázaly se limity systému

Projekt dosáhl téměř 37% míry recyklace, což je výrazně více než současný odhadovaný průměr (10 %). Z celkového množství odevzdaného nábytku bylo 1987 kusů nábytku dřevěných nebo z dřevěného kompozitu odevzdáno na sběrných dvorech, kde byl tento nábytek dále vytříděn podle instrukcí zpracovatele do kontejneru s dřevěným odpadem. 
Klíčová byla spolupráce s partnery, kteří mají odpovídající infrastrukturu EPR systému – společnost Kronospan zajistila 100% využití vytříděného dřeva. Až 20 % evidovaného nábytku mělo potenciál k dalšímu využití, ale reálně bylo znovu použito jen 8 %. Důvodem byla přeplněná reuse centra a omezené kapacity – například centrum Sto.re muselo odmítnout přes pět tun nábytku.

„Z dostupných dat vyplývá, že se v ČR ročně vyhodí až 350 tisíc tun nábytku. Nábytek je sektorem s vysokým potenciálem pro zlepšení cirkulární ekonomiky a využívání zdrojů, a právě princip rozšířené odpovědnosti výrobce (tzv. EPR) může představovat řešení. Základem úspěšných změn jsou podložená data a vzájemná dohoda zainteresovaných subjektů, a právě o to se v rámci dobrovolné dohody s nábytkáři a organizátory pilotního projektu Nábytek v oběhu snažíme. Výstupní data jsou pro nás důležitým zdrojem informací při plánovaní odpadového hospodářství. Dle výzkumu agentury Focus z května 2025 třídí odpad ve větší míře 78 % obyvatel. Zároveň ale pouze 37 % třídí objemný odpad – tedy právě starý nábytek či koberce. Cílem Ministerstva životního prostředí je se na tento segment odpadu zaměřit a zvýšit míru sběru i recyklace,“ doplnil vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí David Surý.

Matrace a koberce – problém i příležitost

Matrace a koberce tvořily největší položky v objemovém odpadu (celkem 676 koberců a 564 matrací), ale jsou zároveň nejproblematičtější, protože jsou objemné, těžko skladovatelné, kompozitní, a tedy obtížně recyklovatelné. Navíc je reuse centra často nepřijímají z hygienických důvodů. Pro budoucí EPR systém je nezbytné řešit je samostatně – legislativně i technologicky. „Díky pilotní fázi projektu Nábytek v oběhu víme, kde začít. Máme reálná data, ochotu firem i obcí spolupracovat a jasné kroky, které povedou ke skutečně funkčnímu EPR systému pro nábytek v Česku,“ shrnuje výsledky Gabriela Měsícová, public affairs manažerka byznysové platformy Změna k lepšímu, která se na organizaci projektu spolupodílí.

Projekt poskytl klíčová doporučení pro budoucnost

Pilot ověřil 5 z 10 testovaných hypotéz (včetně vlivu vzdálenosti, velikosti lokality či efektivity reuse center) a vytvořil analytický základ pro návrh funkčního EPR systému:

  • legislativní a institucionální ukotvení systému,
  • vybudování a rozvoj infrastruktury, posílení sběrné sítě
  • jednotná metodika třídění a evidence-digitální nástroje a centrální datová platforma,
  • komunikační rámec a vzdělávání,
  • ekodesign a motivace výrobců,
  • aktivní zapojení výrobců, obcí i občanů.

„Výzkum jednoznačně potvrdil, že množství použitelného nábytku značně převyšuje současné kapacity naší nábytkové banky, re-use center a re-use pointu. Takže pokud bychom chtěli reálně dosáhnout využití většího podílu bezvadného nábytku, tak musíme otevřít plnohodnotné celopražské re-use centrum. A zároveň musíme nadále podporovat opravárenské kurzy, abychom vzniku nábytkového odpadu předcházeli,” říká Jana Komrsková (Piráti), náměstkyně primátora hl. města Prahy.

Zásadní zjištění: Recyklace nábytku může fungovat

Z pilotního projektu je zřejmé, že funkční EPR systém pro nábytek je možný, ale klíčová je dostupnost sběrné infrastruktury, dostatečná kapacita reuse center, jasně nastavené procesy třídění a evidence, a především aktivní zapojení výrobců, obcí i zpracovatelů. „Společně jsme dokázali vytvořit pilotní prostředí systému rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) a otestovat klíčové ukazatele, jako jsou míra recyklace nebo možnosti opětovného využití v jeho jednotlivých procesech na 10 sběrných místech. Děkujeme všem partnerům Nábytku v oběhu za jejich aktivní zapojení a spolupráci,” říká Michaela Streichsbierová, koordinátorka projektu a expertka ze společnosti Cyrkl. Výstupem projektu je datová analýza zpracovaná společností Cyrkl, která umožní kvalifikované posouzení budoucího financování systému a definování sběrné sítě tak, aby systém byl funkční a pro uživatele dostupný. Výsledky ovlivnila sezónnost, výběr lokalit, omezený počet sběrných míst i konkrétní způsoby, jakými lidé běžně nakládají s nábytkem.

„Ve společnosti IKEA si stejně jako další výrobci a prodejci uvědomujeme svou odpovědnost za množství nábytkového odpadu. Zároveň ale existují cesty, jak tomuto odpadu předcházet. Proto si velmi vážíme otevřené a konstruktivní diskuse se všemi účastníky projektu, včetně státní správy. Postupně se nám daří společně hledat řešení, která mohou vést k nastavení spravedlivého a funkčního systému podpory znovupoužitelnosti nábytku, a tím i ke snížení dopadů na životní prostředí,” dodává k pilotnímu projektu Jakub Lelek, ředitel public affairs ze společnosti IKEA, která patří k iniciátorům celého projektu.

Do projektu bylo vybráno 10 sběrných míst v Praze (Sběrný dvůr Zakrytá, re-use centrum Sto.re a Libeňské reuse a komunitní centrum), Brně (Sběrný dvůr Jedovnická, Projekt RE-NAB v rámci sběrných dvorů a Prodejna IKEA), Českých Budějovicích (Cirkulární dům), Jihlavě (Útulek věcí a Sběrný dvůr Jihlava) a Jindřichově Hradci (Jysk), kde bylo možné do konce května odevzdávat použitý nábytek dle pokynů organizátorů projektu a umožnit tak jeho zaevidování v rámci procesů pilotního projektu.

 

ZDROJ + FOTO