S tím, jak se čím dál tím více přetřásá potřeba plnění recyklačních cílů a s ním spojené téma chemické recyklace, se skloňují zejména pojmy plazmového zplyňování nebo pyrolýzy odpadů. Málokdo už ale hovoří o dalším možném způsobu, díky kterému by bylo možné, aby takové množství odpadů nekončilo na skládce: o procesu rozpouštění odpadů – solvolýze.
Solvolýza je proces, ve kterém jsou zregenerovány vstupní polymery z materiálů, které mechanickým procesem recyklovat nelze. Myšleny jsou tím především vícekomponentní materiály, zejména ty s podílem polypropylenu, polyetylenu, polyamidu a polyesteru, které jsou používané v hygienickém, potravinářském, automobilovém, nebo stavebním průmyslu.
Pro tyto materiály nelze v současné době, kromě spalování či energetického využití, najít jinou formu využití, pakliže se chceme vyhnout skládkování. „Jedná se o všechny obaly od sušenek a jiné obaly, které jsou z hygienických důvodů vyráběny jako vícevrstvé. Nelze je mechanicky zrecyklovat, takže končí na skládce, nebo jsou v lepším případě energeticky využity. Pomocí solvolýzy nebo jiných metod chemické recyklace je recyklovat umíme, ale netýká se to jen těchto obalů,“ vysvětluje Jaroslav Suchý ze Svazu chemického průmyslu ČR.
Foto: podnikatel.cz
Zdroj:
